[215v]číslo strany rukopisutoho bydla nebeského, ostávaje proň libostí tělesných a světského utěšenie, ješto to před sebú vidí, věře božím řečem, ež skrze to dojde většie líbosti a útěchy nebeské, ač jie i nevidí!
Sedmého dne nečte sě, by co takového Bóh učinil. Ale die Písmo: Sedmého dne doplnil dielo své a odpočinul od toho, co j’ byl učinil; a požehnal dni sedmému. Divná j’ hlubokost Písma! Protoť něco, ač i málo, dotýkám jeho, aby v té divnosti šířila sě chvála božie v srdcích našich. I chci otázku v té kratochvíli učiniti: Kak jest Bóh den sedmý doplnil své dielo, ješto j’ učinil v oněch dnech šesti? Však jest den sedmý nic nepřičinil. A tiem by mohl řéci, že j’ dielo doplněno, což jest k jinému najposledy přičiněno. Druhé die Písmo: Odpočinul, točíš přestal činiti, neb ne takť jest odpočinul, jako by ustal. Ale kak jest přestal, zdali již nic nečiní, zdali neučiní nového ještě něco? K tomuť řku: Všecka jsú již pokolenie učiněna v oněch dnech šesti; již jest Buoh přestal, by co učinil nového. Takáž těla, takéž duše lidem i zvieřatóm činí, a tak o všem jiném; nic nenie z těch věcí jinakého přirozenie. Ale ež však mienil Bóh ještě nového něco učiniti, nedie Písmo: Odpočinul ode všeho činu, ale die: Od toho, co j’ byl dospěl, odpočinul. Neb bylo j’ dospělo a doplněno dielo jeho, kdyby člověk nebyl toho v sobě zbořil hřiechem. Ale pro to zbořenie die prorok: Novú věc Bóh učiní na zemi. A opět die v Apokalypsí: Aj, všeť činím nové. Novýť jest čin z smrti zavinilé národa lidského vykúpenie. Novéť bude, když těla naše obnoví v nesmrtedlnost a z mrtvých vzkřiesí. A toho by nebylo, by člověk nebyl porušen hřiechem. Neřku, by sě Syn boží byl v člověčství nenarodil; neb snadť by sě byl naro[216r]číslo strany rukopisudil,
