[217v]číslo strany rukopisutak v něm jsme jako najprv dnes Bohu Otci najprv v chrámu obětováni. Vzdajmež chválu té svaté Matce, skrze niž nám stala j’ sě ta milost; neb, jakož die svatý Bernart, vše naše dobré přišlo j’ nám skrze ruce té slavné dievky. A řcěm v chuti srdce svého: Požehnaná ty mezi ženami i požehnaný plod břicha tvého. Zdráva milosti plná, Hospodin s tebú.
Když jest tak v obyčej kostelní vešlo, ež dnes očištěnie matky božie pamatujem, kakžkoli nebylo j’ jí třeba očištěnie, a ež dnes kostel osvěcijem mnoho sviecemi rojženými, o dvém bych rád podržal řeči: o jednom, kak bychom své duše očistili, a o druhém, kak bychom světla účastni byli nebeského. O prvém bude řeč jedna a o druhém druhú řeč učini, aby přieliš dlúha nebyla jedna.
Trojé věci potřebie jest, ktož by chtěl dojíti hřiechóm očištěnie: Prvé, aby sám rozvážkal hřiechóv těžkost; druhé, aby je opravil; a třetie, aby modlitva hřiechu učistila. Prvé sem řekl, že j’ potřebné k očištění hřiechóm těžkost hřiecha rozvážkati a rozsúditi. A to móžem naučenie [z]text doplněný editorem svatého Řehoře vzieti řeči. Neb on die: Mysl každého má v snažné pílnosti obmysliti, co má od Boha dobrého, a co j’ zlého učinil protiv božiemu tak velikému dobrodění, a jest li ne tak byl živ, jakž by jměl býti. A toť na však den činie sbožní. Neb myšlenie spravedlných jest súd. Neb sami to v sobě rozsuzijí, kak věčný súdce bude přísně mstíti každé zlosti a nepravosti, ješto zde čakal, a snad dlúho, polepšenie. A tak spravedlný nechtě z nespravedlnosti súzen býti, sám sě před sebú postaví k súdu. Bude naň jemu svědomie jeho žalovati a rozum jeho súditi bude, bázn božie jej svieže, žalost jej mučiti bude.
