naro[216r]číslo strany rukopisudil, ne aby umřel, ne aby trpěl, ne aby vykúpil, ale aby člověk věčnú z toho jměl útěchu, vida okem vnitřním, duchovným Boha, ješto duch jest, a okem tělesným v člověčství Boha, aby tak i vnitř i vně tu utěšenú člověk nalezl pastvu. Aniť však bezpřémně držím toho, ale mním to, ež by sě byl Syn boží narodil, ač by byl člověk i nepadl hřiechem. Než to j’ nové Bóh učinil, že j’ Bóh trpěl, Bóh umřel, aby člověčie opravil porušenie. A i to j’ nové z smrti býti vzkřiešenu člověku a vstáti v těle ušlechtilém. Neb i smrti by nebylo, kdyby nebylo hřiechem člověčieho porušenie. K onomu pak, ješto sem řekl, kak jest sedmého dne Bóh doplnil vše, když jest nic toho dne nepřičinil, řku, ež jest ten sedmý den, den odpočinutie, přičinil k oněm dnóm anebo skutkóm šesti; a tiem jsú doplněny všecky věci. K tomu cíli vše táhne, aby ku božiemu odpočinutí v Boze v upokojenie přišlo. Neb to j’ doplněnie stvořenie všeho, točíš člověčie. Neb člověk nazván jest vše stvořenie, ež má v sobě podobnost stvořenie všeho. Má zemi, vodu, povětřie, oheň; má živost, ješto roste; živost, ješto čije; má živost rozumnosti, jako andělské podobnosti. A tak když v upokojenie člověk příde k Bohu, v něm jako vše příde k doplnění svému a k tomu cíli, od něhož jest počátkem pošlo. A tak die svatý Augustin: Nepokojno jest srdce naše, donidž v tobě, Bože, neodpočine.
Pomysl, pomysl, rozumný člověče, kakť se j’ to doplněnie výborně stalo v tvé hlavě, v Pánu Jezu Kristu, a přidrž sě jeho, aby i ty byl tu, kdež on jest. Neb v němť jest člověčstvie k tomu přišlo doplnění, k tomu odpočinutí, k tomu dokonání najvyššiemu, ež jest až jedna osoba Bóh, Syn boží, Kristus, člověk, člo[216v]číslo strany rukopisuvěk
