[212v]číslo strany rukopisukakť toho podobnost bývá duchovnie, ješto sě jako dnes stalo. Kristus s hory Olivetské poslal své mlazšie, aby odviežíc oslíka přivedli jemu. A oni svým rúchem přikryli oslíka. A vsedl naň Kristus a jel do Jeruzalema. Tu lid to vida, Bohu u výsosti vzdával chválu. Kristus s hory Olivetské své mlazšie pošle, když s vysokého svého milosrdie pošle své kazatele, své posly, aby sprostné lidi, hlúpé, ješto pro svět pracijí, odvázali od světa a přivedli k němu, aby již proň, jemu slúžiec, pracovali. A tu šlechetní boží posli svým rúchem ostrú oslíka[gi]oslíka] oſijdla, když dadie lidu hlúpému svým kázaním, svým příkladem naučenie a obyčej svých něterých šlechetností. Pak jako by Kristus vsedl na ně a jel do Jeruzalema, když v nich bude, svú milostí pořiedě je k spasení v cěstě a zpravuje. A to lid uzře jeruzalemský, točíš ješto dřéve znalý Boha, ež i tito, ješto byli milostí k světu přivázáni, má Bóh již v svéj službě, budú chválu u výsosti vzdávati Bohu.
Móžem také podlé úmysla svatého Augustina člověka všelikého vóli svobodnú k uoslíku připodobnati a k Kristu ten dar milosti božie, ješto graciacizojazyčný text latině slove; kakžkoli tu svatý Augustin ne o tomto oslíku a o Kristu mluví, ale o kterémžkoli dobytčeti, a ješto jede na něm někto; ješto najprv je okrotí, z stáda vynma a pak vsěda na ně, bude je v cěstě zpravovati, tak ež to dobytče dále pod ním ujde, nežli by samo ušlo, ani by ten, ješto jede na dobytčeti, tak daleko ušel bez dobytčete. A tak řku: Bóh všemohúcí, spasitel lidský, věda, že j’ dal člověku svobodnost vóle, a ta jako osel bez rozumu dala sě milostí světu uvázati a držeti a těžce pracije, s výsosti svého milosrdie jako s hory Olivetské pošle, aby dadúc člověku spasitedlné naučenie, odvázali od světa vóli jeho jako osla
