[209r]číslo strany rukopisuk témuž v kázaní o postu: Po ižádném sdržení nenie viece státi, než po tom, abychom vzdy byli od nepravé své vóle střiezvi a vzdy sě od nepravých činóv postili. Od tohoť postu ani mdlí také jsú vyňati; neb móžť býti i ve mdlém tělu cělost mysli nalezena a také móžť nepravost v ní býti, od niež i mdlý na těle má sě postiti.
Čtvrté sem řekl pověděti, jsú li kto viněti od postu a které posty najlép jest držeti. Z této řeči svatého Otce Lva papeže, ješto jste ji jednak slyšeli, móžete rozuměti, ež mdlí na těle mohú býti vyňati od postu tohoto tělesného. Neb mluvě on o tom postu, ješto od své nepravé vóle a od nepravých činóv vzdy sě máme postiti a že j’ to póst najlepší, die, ež od toho postu nejsú ani mdlí vyňati. Tiem ukazuje, ež mdlí, mladí, nedorostlí ještě, staří, nemocní a ti, ješto nemohú pokrmu pojednú dosti jmieti svému přirození, ženy ležiec po dětech, tiť nejsú ku postu přivázáni; do dvúdcát let neb do jedenmezcietma a opět k starosti po sedmidcát letech prázdniť jsú tohoto dlúhého postu. Ale má li kto svého vyššieho, má to s jeho potazem učiniti. Neb o mladých řku: Mají přivykati postu, něteré dni držiec. A tak každý srozuměj sobě, aby nehlédal křivých omluv, chtě zbýti postu. Bóh jakžť čie zná položenie, takť jej súditi bude. Řeklť sem a řkuť, ežť jest psáno: Duše, kteráž nebude súžena utrpením, zahyneť z lidu. Viziž každý, aby s obcí v postě trpěl něco! Jest li mlád, ale posť sě něteré dni; jest li medl aneb toho žaludku, ež nemóž na jednom jedení dosti jmieti, ale pojez tiem méně druhé! Nenieť podobné jindy dvakrát jedúc, pak v postě jiesti třikrát; aniť jest podobné večeře hojné strojiti v postě. Řeklť sem: Jest li tak pilná potřeba, pojésti, jakž mohúc, najskrovnějie, velebných večeří v postě jako jindy nestrojiti. Aniť chválím
