[204r]číslo strany rukopisuvpřiemým úmyslem, bude li ne božie chvály, ne toho, aby bližní jměli dobrý příklad, ale své zde před lidmi hledati chvály tiem, což sě zlého střěže neb činí dobrého. Protož svatý Pavel učí, kak bychom natáhli to rúcho, řka: Cožkoli činíte, všecko čiňte k chvále boží! Máť také to svátečnie rúcho naše v hojné býti širokosti. Ta širokost v tom záleží, abychom ke všem okolo sebe měli milost a z té činili dobré činy. Má také býti dosti dlúhé v ustavičné stálosti dobrého počatého. A má zlatem svaté milosti a rozličnými šlechetnostmi jako drahým kamením to naše svátečnie[fw]svátečnie] ſtatecznye rúcho býti osdobeno. V tom rúše počestně bychom před Bohem odbyli.[108]nejisté čtení V tom také rúše jměli bychom vzdávati chválu Bohu, znajíc to, ež, kdybychom to již jměli, jeho bychom to darem jměli, jakož vidíme, ež lidé tělesně světiec svátky, v dobrých rúšiech jdú[fx]jdú] gdn k kostelu a zpievají chválu[fy]chválu] chwaln boží.
Třetie v svátky scházejí sě na besědu a dobří v dobrém, marní v marném kratochvíl mají. Chceme li nebýti v počtu marných a svato své odpočinutie učiniti, v svých besedách, když sě sbéřem, nemáme klevet a zpravování ploštiti a marných řečí, ale statečné řeči mluviti máme, k dobrému sě rozochvujíc v boží milosti, čtúc sobě neb praviec, o němž by pak, odejdúc odtud, nebylo myslí přemietati neužitečno. Svaté řeči čísti, slyšeti, mluviti učiní, ež zavonie pravda v své pochotnosti, když mysl bude pílně v tom přemietati, co j’ slyšalo ucho aneb písmo ukázalo. A tak, ktož čte neb slyší dobré, semena přijímá myšlenie dobrého, v němž zavonie pravda. A ta vóně učiní a zbudí žádost silnější ku pravdě. Protož die svatý Jeronym: Častoť tě napomínám, ješto bych chtěl, by nejen jednú bylo; máš ústavně
