[208r]číslo strany rukopisudieku vzdávati, ješto tělesným naším postem hřiechy v nás skrocije, mysli našě povzdvihuje, duchovní dává mohutnost a odplatu skrze Krista našeho Pána. Ale i tomu také rozumějte, ještoť die čtenie dnešnie, aby před lidmi sě nečinili smutni jako pokrytci, chtiec býti viděni od lidí, ež sě postie, aby od lidí chválu jměli. Tuť miení, aby lstí sě smutni nečinili a aby ne na to sě postiec ukázali, aby od lidí jměli chválu. Ale dieť také v jiném miestě Kristus: Svěť sě světlo vaše před lidmi, ať vidúc vaše dobré činy, chválé vašeho Otce, jenž v nebesiech jest! Rozdielť jest pro boží chválu činiti zevně dobré činy a neskrytě a pro svú chválu zde od lidí. Tyť úmysly Bóh rozezná, a my zpravujme s pomocí boží své úmysly, abychom pro Bóh činili vše, což činíme.
Třetie o tom sem také řekl pomluviti, kak se j’ postiti. Nemienímť zbořiti postu tohoto zřejmě ustaveného a tělesně, ačť řku něco duchovnějším úmyslem o postu. Nebť nechci býti vinen, bych senma někomu dřevěný řetěz s hrdla, jako onen falešný prorok, i učinil pak železný svým pochlebenstvem. Protož řkuť najprv: Póst jest tak ustaven, aby jednú za den s polodné jedli lidé postní krmi postiece sě. Protoť nešpor do oběda[gc]do oběda] dobijeda slúžie. A ten má, jakož sem nynie mluvil o tom, z upřiemosti[gd]upřiemosti] przijemoſty srdce držán býti, ne pokrytsky, by postem kto chtěl od lidí[ge]lidí] lyd chvále.[110]nejisté čtení Móžem pak ku postu všeliké přichýliti utrpenie. A tak v ymně zpievá kostel dotekv toho, ež Mojžieš, ješto přinesl zákon, Eliáš prorok a pak i Kristus drželi jsú ten svatý počet v postu dní čtyřidceti, a die: Jmějmež sě tehdy v něm skrovnějie u řeči, krmí i pitie, spanie, klamóv i opatrnějie než jindy v své stráži stójme! A tak nemají lidé býti v postě, tak jako jindy, netbavi sebe; ma[208v]číslo strany rukopisují
