[202r]číslo strany rukopisuv něm v samom chvály nepřibylo? Neb on sám v sobě má, aneb ať řku právějie, jest plná chvála[117]zápis slova poškozen a všecka blažnost, a což my jej chválíme, to ne jemu útěchy neb dobra kterého činíme, ale naše j’ dobré jej chváliti, jej milovati, v něm útěchu jmieti, od něhož vše, v němž vše, skrzeňž vše, jemuž věčná čest a chvála bez počátka i bez skonánie, jenž k útěše stvoření rozumnému vše, co j’ chtěl, stvořil, jakž chtěl, zpořiedil, abychom poznajíc ve všem, což viděti móžem, tělesným okem neb srdečným, chválu jeho, jej nade vše zamilovali a jeho dojíti samého hlédali srozumějíc, ež ni v čemž v jiném nenie našeho plného dobrého, jediné v něm. Neb on jest naše plná blažnost bez nedostatku.
Řekl sem a řku, ež ve všem, což jest v zpósobu jeho, jest ukázanie chvály jeho. A tak ve všem, což jest, móžem poznati chválu jeho mocné mohutnosti, chválu jeho opatrné múdrosti, chválu jeho milosrdné dobroty; chválu odlévenie pomstú nad zlými, ež čaká hřiešného obrácenie; chválu jeho spravedlnosti, když dá zlým správnú pokutu; chválu jeho ščedrého obdarovánie, ješto dá dobrým, a chválu divného jeho nade vše povýšenie. Podlé této sedmery věci máme sedmeru příčinu chvály jeho. Neb jakož dnes čtu o stvoru světa a o zpořiezení jeho, šest jest zvláštích skutkóv božích v pořádu všeho světa. A sédmé[118]„ſeedme“ neobvyklá kvantita nenie který skutek, ale jest velebnost jeho, ješto j’ vše skutky převýšila, ješto divně jsú skrze ni všichni skutci, vše promění; a všecky skutky činí, vše promění, kromě ež nečiní hřiechu, ale však i hřiechy přepúštie a pořiedí. A sám v sobě jest bez proměny, bez pohnutie, vzdy v pokoji. Tohoť jest podobenstvie v šesti skutciech prvnieho stvoru, ješto j’ Bóh v šesti dnech učinil; a v sedmém dni odpočinul a vše dokonal.
Prvý skutek
