svě[142r]číslo strany rukopisutští; neb jakož s pólnoci bývá studený vietr a veliký nepokoj na moři činí, takež lidé mocní tohoto světa velmě jsú studeni u božiem milování a činie nepokoj veliký na světě, hýbíc světem jako puolnoční vietr mořem. Ale chtie li do Jeruzalema nebeského, mají tři brány: najprv, aby u poslušenství byli cierkvi svaté; druhé, aby obránce byli kostelnie tak duchovních, jako dělného lidu, zlé trápiece a dobrým pomáhajíce; třetie, aby na svých uřčených práviech dosti jměli a křivdy nečinili jednomu na jeho statce, ani koho obvinijíc, čímž nenie kto vinen. Těmiť branami mají zvláště mocní tohoto světa do nebes jíti. Ješto pak jsú na vschod slunce toho města, móžem žákovstvo rozuměti; neb od nich k nám pocházie světlo křesťanské pravdy. Ti mají také tři brány: prvú, aby snažni byli úřadu svého kážíc, učiec lid, vystřiehajíc ďábelské lsti i samy sě, aby z pravého lože ženy syny jměly, točíš, jakož sem o tom dřéve mluvil. Z pravého Boha milovánie, ne pro které ščestie jen na tomto světě aby činili skutky dobré, slúžiece Bohu; druhú mají bránu: hodiny, modlitvy, chválu boží pěti ve dne i v noci za vešken sbor kostela svatého; a třetí, aby byli všem lidem dobrý příklad ve všech svých činech. Pak tú stranú na poledne móžem rozuměti duchovné, nábožné lidi, ješto roznietivše sě horkem božieho milovánie jako poledne slunečným horkem, ostali světa; něteří šli do zákonóv, něteří na pust a něteří, neúfajíc svéj síle, tak jsú v čistotě umyslili slúžiti Bohu, nesmějíce lúditi Bohem, by slíbili držěti tvrdost ustavenie kterého zákona potvrzeného, aneb pústenničí život vésti, jehož by potom snad z úmysla nedržěli. Ti mají také tři brány do nebeského Jeruzalema s té své strany. Prvá jest, aby netbajíc