[124v]číslo strany rukopisuubohá duše, když bude počtu od nie potřebováno ze všeho času, který j’ byl dán jí až do oka mženie, kak jest ztráven, ze všěch těch příčin, které j’ měla k dobrému svému? A vše to bude odsúzeno, cožkoli bude nalezeno, ješto j’ podlé vóle božie nezpořiezeno. Á, co hřiechóv, ješto jich netbala hubená duše, vyskočie proti ní z nedojiepie, jako by jí byli v stráži stáli! A protož ovšem sě mýlíš, hřiešná duše, marně sě veseléc u veselí světském. By také věděla své súzenie, plakala by a hledala by, donidž čas jest, donidž tě Bóh navštěvuje svú milostí, aby ušla toho hoře. Neb tvé miesto, točíš tělo, v němž nynie bujieš, jako by viec v něm byloť v pokoji býti, povrzenoť bude, ež kámen na kameni v něm neostane, kdy z něho vydřiena budeš; a tak sě v rovu rozboří, ež kost s kostí neostane. Teď i synové tvoji padnú, točíš tvá myšlenie, ještoť sě zdálo, by tak vyšla, jakž s’ myslila, tať zahynú, jakož jest psáno: v ten den všechna jich myšlenie zhynú. A proč to vše praví čtenie? Neb s’ nepoznala času svého navštievenie. Rozličněť Hospodin navštěvuje Písmem, kazateli nahodí někomu dobrú rádu[65]„raadu“ neobvyklá kvantita, dá příčinu a někdy tajným svým vdechnutím vzbudí žádost k službě boží, k odtrhnutí od světské marnosti. A protož, donidžť čeká nás Hospodin, odskočme svú myslí světa, neukládajme sě na světskú útěchu; neb svět jest marnost a nenieť statečen k blažnosti, a vše veselé světské jest křivé zabylstvo. Ale blažený muž, ktož úfá ve jmeno božie a nezří k nestatečnosti ani k zabylstvu křivému. Blažený muž, ktož strpí pokušenie; neb když zkúšen bude, vezme korunu života, jiež nám rač dopomoci, Hospodine!
Prvá neděle v postě.
Na to dnes ve čtení rozprávie kostel, že j’ zlý duch podstúpil Syna božieho pokušením, abychom my nebyli bezpeč. Neb i jinde nás vystřiehá Pís[125r]číslo strany rukopisumo
