[125v]číslo strany rukopisutěle smrtedlném, plného pokoje a svobodstvie nemóž jmieti a bezpečstva. Potřebie j’ toho, aby přicházala pokušenie; neb ktož statečně bude bojovati, korunu vezme. S čím bychom pak bojovali, kdyby nebyl, kto by nás vzbúzal? Kde j’ vítězstvo, nenie li boje? Milosrdně Bóh s námi činí, ež přepúštie pokušenie a pomáhá nám svítěziti. A protož, jakož moře nemóž býti v pokoji, by jím větrové nehýbali, tak ani náš zdejší život móž prázden býti pokušenie; ale tak jest pln jeho, ež vešken náš život podobně j’ nazván pokušením a rytieřstvím, jakož die Job: Rytieřstvieť jest život člověčí na zemi. A protož dnes příčinu jmajíc mluviti o tom vítězstvie, pamatujíc, ež i náš spasitel Kristus trpěl od ďábla pokušenie a svítězil, znamenajte troji věc, ještoť k nám příslušie o vítězstvu: jedno, co nás vzbúzie pokušením k rytieřství; druhé, kterým činem máme svítěziti, každú věc všelikého pokušenie potkajíc podobnú věcí; třetie, který z vítězstvie užitek vezmem.
Sedmera věc jest, ješto každá ne jednú, ale rozličnú věcí pokúšie nás a vzbúzie k vítězstvu, ale úmysly k sobě nepodobnými. Vzbúzie nás Bóh, ale ten chce skrz to dobrému našemu. Vzbúzejí nás bližní naši, chtiec tomu, ješto máme, aneb chtiec skrze to napásti svú vóli. Vzbúzie ďábel, a ten by nás chtěl zahubiti. Vzbúzie svět, a ten nás často oklamává. Vzbúzie nás mnohokrát tělo naše a poškvrní nás. Vzbúzie boj sám člověk protiv sobě, chtě dosti svéj vóli učiniti. Vzbúzejí až i dobří skutci, pokušenie a boj učinie člověku, jakož uslyšíš o každém něco. O prvém trém die svatý Řehoř: Jedny věci od Boha, druhé od bližnieho, třetie od protivníka, točíš od ďábla, trpíme. O druhém trém die svatý Bernart: Popúdce člověčí jest svět, tělo i sám svój člověk, dada k hřiechu povolenie. A pak dobří skutci tiem nás jako pokúšejí a činie nám
