ubohá duše, když bude počtu od nie potřebováno ze všeho času, který j’ byl dán jí až do oka mženie, kak jest ztráven, ze všěch těch příčin, které j’ měla k dobrému svému? A vše to bude odsúzeno, cožkoli bude nalezeno, ješto j’ podlé vóle božie nezpořiezeno. Á, co hřiechóv, ješto jich netbala hubená duše, vyskočie proti ní z nedojiepie, jako by jí byli v stráži stáli! A protož ovšem sě mýlíš, hřiešná duše, marně sě veseléc u veselí světském. By také věděla své súzenie, plakala by a hledala by, donidž čas jest, donidž tě Bóh navštěvuje svú milostí, aby ušla toho hoře. Neb tvé miesto, točíš tělo, v němž nynie bujieš, jako by viec v něm byloť v pokoji býti, povrzenoť bude, ež kámen na kameni v něm neostane, kdy z něho vydřiena budeš; a tak sě v rovu rozboří, ež kost s kostí neostane. Teď i synové tvoji padnú, točíš tvá myšlenie, ještoť sě zdálo, by tak vyšla, jakž s’ myslila, tať zahynú, jakož jest psáno: v ten den všechna jich myšlenie zhynú. A proč to vše praví čtenie? Neb s’ nepoznala času svého navštievenie. Rozličněť Hospodin navštěvuje Písmem, kazateli nahodí někomu dobrú rádu, dá příčinu a někdy tajným svým vdechnutím vzbudí žádost k službě boží, k odtrhnutí od světské marnosti. A protož, donidžť čeká nás Hospodin, odskočme svú myslí světa, neukládajme sě na světskú útěchu; neb svět jest marnost a nenieť statečen k blažnosti, a vše veselé světské jest křivé zabylstvo. Ale blažený muž, ktož úfá ve jmeno božie a nezří k nestatečnosti ani k zabylstvu křivému. Blažený muž, ktož strpí pokušenie; neb když zkúšen bude, vezme korunu života, jiež nám rač dopomoci, Hospodine!
Prvá neděle v postě.
Na to dnes ve čtení rozprávie kostel, že j’ zlý duch podstúpil Syna božieho pokušením, abychom my nebyli bezpeč. Neb i jinde nás vystřiehá Písmo
