[126r]číslo strany rukopisuprotivenstvie, že j’ těžko je činiti a nesnadno přirození již porušenému. A to každý do sebe vidí. Vizmež krátce, kterým činem popúzie nás která věc z těchto. Řekl sem najprv, ež Bóh nás vzbúzie, čině nám protivenstvie neb pokušenie; ale znamenaj, kterým činem. Bóhť nenie zlých pokušitel, jakožť praví svatý Jakub, tiem činem, by komu zlá myšlenie v srdci roznietil neb pustil v srdce. Ale někdy nám odejme sbožie, zdravie, milost v náboženství, chtě nás tiem v žádost nebeských věcí a v žádost věčného[do]věčného] wyeczneneho života povzdvihnúti a mysl naši od milovánie tohoto světa odtáhnúti, v němž nic trpně nenie dobrého, ani jest co vplně dobré, ale, ač co jest dobrého, vše j’ to od polu, né jedva malítký drobtek oné plné a trpné dobroty. Druhé bližní naši vzbúzejí nás v pokušenie, někdy nám pochlebujíc protiv pravdě, někdy nám škodiec na statce, někdy cti našie svým zpravováním utrhajíc, neb úraz učiniec i na těle a kterúžkoli činiec nám křivdu lstí neb mocí, řečí neb skutkem, z hněvu, z hrdosti neb z závisti. Třetie ďábel nás vzbúzie, lécěje nám i stroje pokušenie, vpúštěje v mysl zlé žádosti, podštívaje k zlému lestně a chytře, o němž die svatý Bernart: Přelestný had, jenž nemá jiné snažnosti, jediné aby duše života zbavil, vzdy ústavně strojí zlé naše, podštívaním jedovatým rozdýmá hnutie v mysli nepodobná, rozpalije žádost a tisíce škodnými činy nepřestává pokúšeti lidských srdec. Čtvrté svět nám činí pokušenie, se všěch stran skyta nám marnost. O tom die svatý Bernart: Kolik má svět libých věcí, tolik pokušení trpí spravedlný člověk. Neb jako by to každému řekl: Poďte, uživte světa! I kto j’ kdy přišel odonud, by ukázal dobré onoho světa? Okrašl sě, čístě sě jměj, vzdvihni sě vzhó[126v]číslo strany rukopisuru,