[121v]číslo strany rukopisuo tomto masopustu! A ješto sě mužie zdajiechu, ješto stáli v boží službě, pokrm přijímali silných muží, o Vánociech drahú svátost těla božieho, pak jako ženy hledají marné pochvaly, helmbrechtóm a helmbrechticiem sě vrovnávajíc! A bude sě nejeden styděti Bohem, by chtěl slúti, že j’ boží sluha, ale radějí bude masopustním člověkem slúti. Jimž die písmo: Běda vám, ješto sě nynie smějete a svá útěšenie zde jmáte; neb plakati budete a kvieliti. Takť die syn boží Kristus: Ktož sě mnú styděti bude před lidmi, já sě jím před anděly styděti budu. A jakož tu proměnu vídáme o masopustě, ež, jako sem řekl, z muží sě v ženy proměnijí, budú sě mužmi zdáti u Veliký pátek; a zřědlnějí o masopustě sluha boží, než u Veliký pátek. Ktož by i o masopustě ostal s Bohem, nestyděl sě jím, takéť by s ním Bóh ostal, kdyžť by všichni od něho odstúpili a zóstavili jej samého; nestydělť by sě jím před svými anděly a dalť by jemu odplatu zvláští. Ale řku: Takováž pohřiechu proměna i jindy bývá; když kto počnú býti mužsky duchovně, jednežť budú opěte světsky. O tom die svatý Augustin: Viděli jsme mnohé i slyšeli jsme od svých otcóv, na něž když sě rozmyslím, vztřasú sě mé všecky kosti, ež vprvé vzběhli byli až k nebesóm a své miesto mezi hvězdami uložili a potom spadli. A protož, ač kto stojí i tohoto masopusta i kdyžkoli, viz, by nepadl! By neupadl v řěky babylonské, buď toho pílen, ještoť mnoho jich v dól trpočie s sebú v hořké moře, něteré vtrhše v sě svým klopotem, něteré v sě uřítily, jako břeh – ztícha jdúce mimo ně – pod nimi podryvše! Řěky babylonské jsúť rozličná obvázanie tiemto světem, ješto popadnúc člověka, oči zalíc, nohy podtrhnúc potrpočie, jamž on nechtěl, až