[120r]číslo strany rukopisunevlíden, buď s námi vesel! Masopust chce své právo mieti! Tak tento umlkne, vstydí sě Bohem, radějí bude masopustním člověkem slúti, nežli božím; a tak zaviní, ež i to, co j’ viděl, zatmí sě jemu. A protož, ktož vidí v čem pravdu, jdi po pravdě, jako tento slepý, když byl osviecen, šel po Kristu, a chválu vzdávaje Bohu. A jest li nám těžko sě hluku protiviti, pokřikněm hlasem své žádosti a řkúc vším srdcem, jakoť dnes kostel svatý mši počíná a řka: Buď mi Bohem obranitelem a miesto k mému útočišti, a pro své jmě budeš mój vódce i odchováš mě! V němž náš uslyš, všemohúcí Hospodine! Amen.
V úterý o masopustě.
[62]nečitelné marginální poznámky K tomuto času přiekaznému k duchovenství řéci muši řeč Davidovu: Blažený muž, ktož úfá ve jmeno božie a nezří k nestatečnosti ani k zabylstvu křivému. Z proročích řečí znamenávajíc mistři, ež čas a dva časy a pól času má býti ovšem veliký nepokoj a nebezpečný, to sě domnievají, by puol čtvrta léta po všem světu trálo to hoře, v němž bude ďáblu viece vzdy popuščeno, nežli kdy jindy. O nichž die i sám Kristus, syn boží, ež v těch dnech přezlých pohnú sě, by to lze bylo řéci, i vzvolení. Ale pro vzvolené mají ti dné býti ukráceni; neb kdyby nebyli ukráceni, i jeden dobrý člověk živ by neostal. Chceme li pílně znamenati, veliké podobenstvie toho zlého uzříme těchto tří dní masopustních a v střědu ještě dopoledne, anoť páší boží nevoli v nestatečnosti a v křivém zabylstvie sě veseléce a zlé činiec a radost majíc v přězlých věcech, v hrdosti, v obžerství, v smilstvie a v marném a v bláznovém rospuščení[63]tak rkp. a v šeředných řečech i piesniech, anoť sě rozličně přetvořijí, až i děti, neumějí li viece, ale vztlukú u medenice, slaviece hod masopustní, hod ďá[120v]číslo strany rukopisubelský,
