[113r]číslo strany rukopisuobrátiti. Máteř a bratra jmějieše k svéj službě, a což jemu almužnú přišlo, to jich rukama jiným chudým rozdáváše. Nic čísti na knihách neuměl, avšak sám sobě knihy svatého Písma bieše kúpil a do svého domku v hospodu přijímaje něteré duchovnie počestné, vzdy jim před sebú veléše čísti. A když podlé svého pochopu dobře sě písmu nauči rozuměti, a jakož sem řekl, na knihách i abecedy neuměje znáti, a snažnost všecka jeho bieše Bohu u bolesti vzdávati dieku a ve dne i v noci v ymnách, v žalmiech chválu Bohu vzdávati ústavně. A když čas přijide, aby jeho pokora tak veliká jměla již odplatu vzieti, bolest z svrchních údóv ve vnitřnie údy, v nichž tělesná živost záleží, sě obráti. A když uzře, že již táhne k smrti, ty muže, ješto je bieše v svój dóm přijal pohostinu, [napomenul]text doplněný editorem, aby vstali a s ním žalmy k jeho próvodu na onen svět zpievali. A když tak s nimi i sám, chtě umřieti, žalmy zpieváše, brzo křikv na ně, ješto s ním zpieváchu, káza jim mlčěti velikým hlasem a řka: Mlčte, mlčte; i zdali neslyšíte, kakáť chvála v nebesiech zvučí? A když k téj chvále, ješto, jsa na zemi ještě, v nebesiech slyšieše, povzdvihl bieše mysl srdce svého, ta svatá duše by vyproštěna z těla. A když ona vystúpi, taká vóně obklíči všecky, ktož tu biechu, ež bychu naplněni odivné kakés pochotnosti, tak ež jsú rozuměli tomu bez omylu, že tu duši přijala jest nebeská chvála. A byl jest při tom náš mnich jeden, jenž to svědčil s velikým pláčem, že donidž tělo jeho nepohřebeno, dotud od jich chřiepí neodešla ta vóně. Aj, kterýmť jest skonáním šel s tohoto světa, jenž zde bič boží s dobrú myslí strpěl! A protož podlé hlasu syna božieho rolí dobrá skrze pokojné u pokoře trpěnie protivenstvie ovoce j’