[113v]číslo strany rukopisudala, ješto j’ po zklizení oráním radlicí božie kázni až k takové odplatě přišla[df]přišla] przyſſlo. Ale my, milá bratřie, vizme, čím chceme v ten den súdu božieho krutého omluvu jmieti, když my, i sbožie i ruce od Boha majíce, božích přikázaní netbáme, ano tento chudý a bez rukú naplnil je! Nechžť také nevystaví protiv nám i mučenníkóv, ješto pro jmě jeho svú krev prolili! Ale co dieme, když uzříme tohoto chudého nemocného, jemuž dlúhá nemoc ruce držala, avšak jí do skutkóv dobrých nesvázala? Protož tiem rozmyšleváním sebe k dobrým skutkóm ponúkajme, abychom, když na dobré svaté lidi patříme, jich následujíc, jich tovařišie v nebeskéj odplatě mohli býti spravedlivě! Dajž nám to Bože! Et ceteracizojazyčný text
V neděli o masopustě řeč.
Širokú milost ke všem maje Syn boží Kristus, však odvedl své zvláště milé, aby jim úklad pověděl tajemstvie svého. Neb tak praví dnešnie čtenie: odved Ježíš dvanádcet svých apoštolóv, vece jim: Aj, jdem do Jerusalema a skoná sě všecko, ješto jsú psali proroci o synu člověčiem; bude poddán pohanstvu, bude sě jemu posmieváno, bičován bude a zplván. A když bude bičován, zabí jej, a třetí den opět vstane. Ale to slovo bylo j’ skryto před nimi, nerozuměli, co j’ jim pravil. I sta sě, když sě k Jerycho přiblíži, slepý jeden sedieše u cěsty žebře. A když uslyše, ano jdú mimoň v zástupu lidé, poče tázati, co by to bylo. I pověděchu jemu, ež jde Ježíš Nazaretský. I poče volati řka: Ježíši, synu Davidóv, smiluj sě nade mnú! A ti, ješto napřed jdiechu, žehráchu naň, aby mlčal; ale on velím
