[108r]číslo strany rukopisuokládaj na své sě hřiechy rozpomínaje, aby sě zahřiel v boží milosti, vida takú dobrotu jeho, ež trpí i hřiechy naše čekaje našeho obrácenie!
Dnes také mají přestati až do próvoda svatební hody, aby lidé při sobě byli v svatéj truchlosti tohoto času, již jest slíbeno utěšenie. Čím pak viece dvorové, tanci a zabylstvo masopustnie minúti by jmělo, i kterážkoli rozpuščenie světské marnosti! Ale což neslušie, toho j’ ďábel vzdy pilnějí, a ktož nechtie při sobě býti, dadie sě jemu podtrhnúti, a tak viece, než jindy, svateb i těch marností. Neb jakož die Kristus: Mnoho j’ pozvaných, ale málo vybraných. Aj, to příslušie k zámutku spravedlivému cierkvi svaté, že j’ ze mnoha pozvaných tak výboru málo; pro něž die: Obklíčila jsú mě stonánie smrti, bolesti pekelné obklíčily sú mě. Ale ty, milosrdný Hospodine, ač spravedlivě trpíme pro své hřiechy, pro chválu jmene tvého vyprosť nás z toho!
Abych také řekl něco pro ty, ješto mají rozum k duchovným věcem mimo obec, dieť Rikhardus, ež výborná božie vinnice jest svědomie každého. V téj chce, by nasázáno bylo šlechetností jako rozličných sěmen božích. A tehdy vyjde Hospodin, aby ta vinnice dělána byla, když svú vóli zjeví komu vdechnutím vnitřním v jeho srdce. A tak že té též vycházie Hospodin, to j’, že přispořije poznánie pravdy. A že netolik často a mnohokrát vycházie, ale také v rozličné hodiny, to j’ rozličným činem sě ukazuje a poznati dává, a že jsú u prospěchu rozliční vstupni. Neb podlé prospěchu v svrchování a rozspořenie šlechetností poznánie Boha sě rozspořije. Dělníci pak v téj vinnici jsú myšlenie a ty žádosti, ješto tržie člověčí mysl. Tiť mají pracovati u vinnici boží a pot snésti u práci, aby
