[111r]číslo strany rukopisuřka v tato slova:
Jakož jste slyšeli, bratřie milá, ješto j’ čteno svaté čtenie, nenie jemu výkladu třeba, ale jen napomenutie. Neb což jest sama pravda vyložila, toho nesmie vykládati člověčie křehkost. Ale jest, co bychom jměli pílně znamenati v tomto výkladu, ješto j’ jej k tomu podobenství vyložil sám Kristus; neb kdybychom my vám pravili, ež siemě znamenává slovo božie, rolí svět, ptáci ďábly, trnie sbožie, snad by vám mysl vaše ne inhed v tom věřiti hotova byla. Protož sám Hospodin svými usty ráčil jest to vyložiti, co j’ tiem mienil, abychom my také uměli hlédati, co sě kterú věcí znamenává, jehož jest sám nevykládal. A tak, když vypravuje sám rozum toho, ješto j’ byl pověděl, ukázal jest, že v podobenství příkladniem mluvil, aby vy potom také toho jisti byli, když by naše křehkost slov jeho něterých skrytá podobenstvie vám výkladem zjevným ukázala. I kto by mi byl kdy uvěřil, bych já byl sbožie připodobnal k trní, a najviec, že trnie bode, a sbožie jest lahodné jmieti. Avšakť jest trnie, ješto bodením myšlenie rozličného mysl trhá, a když až v hřiech koho zavede, zdali neučiní jako krvavé rány? A protož, jakož jiný evanjelista[de]evanjelista] exageliſta vypravuje, v tomto miestě nepojmenoval jest jeho Hospodin jen tak naprosto sbožím, ale lestným aneb falešným sbožím. A zdali nenie lestné sbožie zdejšie, jehož nám jest nelze jmieti nadlúze? Zdali nenie falešné, ješto chudoby našie mysli nemóž odjieti, a čím kto má jeho viece, a větše sě nedostává? Ale jen to pravé sbožie jest, ješto nás šlechetnostmi bohaty činí. Protož, bratřie milá, žádáte li býti bohati, pravé sbožie milujte; hledáte li výsosti cti spravedlivé, k nebeskému království sě beřte; milujete li chválu dóstojenstvie, k to[111v]číslo strany rukopisumu
