[106r]číslo strany rukopisuvěčném světu nalezl blaze. I napomíná řka: Tak běžte, abyste dosiehli, točíš toho, v němž záleží pravé blaze! Ktožť stojí po pilnéj a statečnéj věci, tenť nehlédá nepilného; netbáť všeho, jehožť nenie potřebie jemu k úmyslu jeho. A když to činie ti, ješto nesstálú odplatu chtie skrze to jmieti, čím viece my, chtiec věčnéj odplatě, neměli bychom tbáti, jehož nám nenie velmi pílno. Pak sě sám svatý Pavel dává ku příkladu řka: Jáť běžím, ne jako pro nejistú věc; tak bojiji, ne jako bych jen větrem hýbal; ale treskci a krotím své tělo, abych, když jiným káži, sám zavrženým před Bohem nebyl.
Ež pak chce Hospodin korunu dáti a odplatu, ktož proň pracije, to v dnešniem čtení ukazuje. Neb praví, že j’ podobný běh královstva nebeského hospodářovi, jenž vyšed ráno pozval dělníkóv do své vinnice a sjednal s nimi dielo z penieze dne cělého. A vyšed v hodinu třetí a opět v šestú, v devátú až i v jedenádctú kázal jim dělat do své vinnice. A po skonání dne všem rovně zaplatil. Takéž Bóh volá, zove dělat, pracovat do své vinnicě. Něteré uvede inhed z mladu k svéj službě; druhé, když již podrostú; třetie, když v sílu již budú vstúpati; čtvrté, když dojdú již síly; a páté, když sě již pohnú k starosti. A každému bude dán peniez k odplatě: věčný život. Ale však tomu rozumějte: ačť všichni jednostajný peniez vezmú, blažené viděnie na věky Boha, však v tom věčném životu čest a chválu jeden nad druhého bude jmieti podlé toho dóstojenstvie, jakž kto zaslúžil, prvé přistúpiv k boží službě, neb v milosti plápolivější neb trpnější. Znáť Hospodin v milosti rozličné proměny v zaslúžení, podlé nichž dá každému hodné miesto ve cti a v chvále, ale všem obecně za jedno jeden věčný život. A protož die jinde Kristus: V domu Otce
