[101r]číslo strany rukopisujich v sobě, však má všech býti vděčen. Neb ač kto co trpí protivného, chce li sám, bude jemu užitečno k spasení věčně, když přetrpí pokorně. A nad to, co j’ pracných nemocných, ješto by vzali též rady, jako vy jmáte! Kto by všel do špitála u Prazě, uzřel by, má li z čeho Bohu děkovati, kakžkoli i ti mají dary božie. Toť jest velmě potřebné a užitečné obecně lidem taká myšlenie jmieti v srdcích a zlým sě brániti. Neb ktož chce nabrati vody dobré, musí prvé ze čbánka zlú vyprázdniti.
A jakož srdcem máte vzdy táhnúti k Bohu, takež i usty, ať sě vrovná řeč dobrá mysli dobré! A protož střězte sě řeči nekázané a šeředné tak pílně, jakož hořké a příkré krmě, shnilé a nezdravé střěhú sě múdří! Neb řeč peská, nekázaná ovšem jest nezdravá duši. I kak těmi usty bude kto chváliti Boha, ješto jsú plna zlé řeči mrzké, ohavné, břidké a šeředného lánie a poklínanie sebe neb družce svého, aneb věrú dobytčěte? Ohyzdnú řečí ohyzdnať jsú ústa a šeředna. Kakž by pak v šeřednéj čieši, mrzkéj a ohavnéj, ješto by jí lajna a jinú šeřednost kydali, bylo lahodné i dobré pitie, kdyby nebyla aspoň umyta dobře prvé? Takéžť z šeředných ust, ješto jsú srdce pramen šeředného, i chvála božie nenie vzácná; neb což jest v srdci jako v studnici, to z ust jde jako potokem z něho. A praví svatý Jakub k téjto řeči, o zlém jazyku mluvě: I móž li studnicě jedniem pramenem pojednú dáti sladkú vodu i hořkú? A protož velmi hyzdí jazyk prostý, zlý, nestydatý; neb mnoho zlého pro zlý jazyk bývá. Jest příslovie latině obecné, ež jazyk nemaje kostí, lámá kosti. A Čechové řiekají: Jazyk hlavě nepřeje[cu]nepřeje] neprzegie. A ovšem jest to předivné, ež mnozí tak rádi šeředně mluvie. Ale snad to jest znamenie ancikristovo aneb ať řku
