[105v]číslo strany rukopisumusíme trpěti své hubenstvo, nesílu v svém chtění, slepotu v rozumu, a ež nás trží v žádosti marná i mnohokrát šeředná žádost. A tak na ty sě věci rozmýšleje, svatý kostel mši počíná a řka: Obklíčila jsú mě stonánie smrti, bolesti pekelné obklíčily jsú mě. Ale abychom v naději nebyli rozpačni, jest kostelnie odtucha, ješto j’ přičinil kostel k oněm slovóm túžebným řka: V úsilí svém vzýval sem Hospodina a uslyšal jest mój hlas. A v téj naději jest dnes obecná modlitva v tato slova: Prosby lidu svého, Hospodine, milosrdně uslyš, abychom, jakož trpíme pro našě hřiechy spravedlivě, byli po chválu jmene tvého vyproštěni.
Pak znamenav svatý Pavel, ež mnozí trpie práci tohoto světa neužitečně, něteří pracijíc, aby čest a chválu od lidí jměli, druzí, aby mnoho dosáhli, třetí, aby rozkoš tělesnú mohli jmieti, a že j’ minúti tomu všemu nelze jest na světě, ni v čemž plného blaze, volá v dnešní epištole řka [v]text doplněný editorem ten úmysl: Bratříce, zdali neviete, když položie u cíle něco dobrého, aby ten vzal to, ktož uteče sě v závodě k tomu? Mnoho jich poběhne, ale jeden to vezme. K tomu to chci přichýliti: každý běží, každý k tomu táhne, aby jemu blaze bylo, ale ne každý k tomu, v němž by mohl nalézti blaze, ješto by jemu tráti mohlo. Neb onen mní, by již jemu blaze bylo, když pójde jemu svět po vóli v tom, co j’ světského, a onen pak rozumie a věří, ež v ni v čem na světě nemóž býti plného blaze a pevného, ale jen v onom světu jest plné, pravé a trpné blaze. A tak jedni pro jedno pracijí, pro druhé druzí. To vida svatý Pavel praví: Mnoho jich běží, ale jeden to vezme, pro něž běžie. Točíš: onen ve cti tohoto světa, onen v sboží a onen v tom, co j’ tělu libo, hlédá, aby mohlo jemu blaze býti, a onen pak hlédá, aby v onom
