zeveny. Pro něž všecky volá Kristus k sobě, a velí v jiném miestě, aby i malítkým nebránili jíti k němu; neb on všech móž posíliti.
Čtvrté a najposlednějšie pozvánie bude v druhém příští na svět Syna božieho, den súdný. Tu svých pozove jiné odlúče a řka: Poďte požehnaní Otce mého, přijměte královstvo, ješto j’ vám připraveno! Ó, kaká tu bude radost těm sbožným, zbyvše všeho hubenstvie, všeho nebezpečenstvie, již svítězivše a věčnú čest a chválu a korunu vítězstvie vezmúc, věčnú radost v boží milosti! Jehož i nám dopomoz, Hospodine! Amen.
Šestá neděle po sviečkách počíná.
Tak jest veliká božie milost, ež v jeho milosti i těžká věc lehká bude. A protož volá nás Kristus, abychom s ním, jako ve jhu, v milosti jedné spřěženi byli; neb tak nám lehko bude snésti, což vloží na ny, když bychom s ním v milosti byli. Protož i die: Vezměte na sě mé jho; pochotnéť jest spřěženie se mnú a lehké mé břiemě. Divné jest, ež jinde praví Kristus: úzká j’ cěsta, ješto vede k životu, a tuto praví, že j’ pochotné jho neb spřěženie jeho a lehké břiemě. Ale chcem li učenie jeho sposlúchati, jistě to j’ tak, ež jest lehké břiemě jeho, a pochotno j’ s ním spřěženu býti. Bychom pochotní byli a sklidní, jakož on velí sě nám od sebe tomu naučiti, zdali by nám vše snáze nebylo nežli těm, ješto sú sě spřiehli milostí s tiemto světem? Ó, kakť těžce pyšní, hrdí podlé světa trpí hrdého protiv sobě! Ó, kak sě jest světskému všem světským slíbiti nesnadno! Jedenť vzchválí cos buď, druhý vzhyzdí. Ale ktož by v pokoře tiše, sklidně bydlil na světě, milostí sě připřaha jako jhem k Bohu a vezma jeho břiemě na sě, pochotnost svaté milosti oblehčila by jemu to břiemě
