břiemě a naděje svatá, ež po téj práci nalezne odpočinutie své duši. A to pracijíc pro světskú marnost, těžké nesú břiemě. A strach najposlé božieho hněvu pro takú marnost pracovati jen k světskéj chvále, ješto mine. A kto by vyčetl všicku svěcských těžkost břemene! Co j’ nepřiemosti a jinakého ukázanie nežli v srdci; co strachu a bázni za ztrátu zbožie, zdravie nebo za to, by sě přietel nepronevěřil, by svým nedómyslem, svú upřiemostí anebo snad pochlebuje přietele někak nepotratil! Co j’ daremnie práce a těžkého potu pro světskú čest, pro nahromažděnie sbožie, dobytie přátel! A pak ve všem zielo j’ to jinak nalezne skonánie, velím jinačějšie, než sě j’ nadál, a po těžké práci odpočinutie nenalezne. Ó, kto by věrným a ústavným srdcem přišel k Bohu v pokoře a v uklidnosti a vzal božie břiemě, kak by lepší nalezl pokoj, kdyby jhem božím připřáhl sě k němu, točíš milostí! Neb jakož jho spřáhá dva voly a drží spolu, takež milost; a bylo by lehko nésti břiemě jeho pro pochotnost s ním jedné milosti.
Druhé znamenité praví čtenie dnešnie a tiem sě počíná, že j’ řekl Kristus, a jakož praví svatý Lukáš, projesniv sě veselú tváří řekl to: Chválu tvú vyznám, Otče, ež s’ tyto věci skryl před mudrci, a malým s’ to zjevil; nebť sě j’ tak líbilo tobě. Mudrci tohoto světa, ješto stojie po tom, což k světu slušie, v svéj hrdosti, v svéj žádosti skryto mají to utěšenie, což pokorní, sklidní v boží milosti, v pokoji svých dúš jmievají jeho ještě i zde, jakož praví svatý Bernart: Mnozí vidie práci naši aneb naše utrpenie a nevidie útěchy našie. A tak dieše i svatý Augustin: Ó, kak mi jest milo a pochotno dřevních mých rozkoší světských prázdnu býti! A protož die svatý Pavel:
