mú milost; neb v nemoci budeť ctnost mohutnosti dokonána.
Vizmež, bychom v témž následovali svatého Pavla! Ale žalostí Jeremiáš, ež nesnažíme sě, bychom podlé toho, ješto bychom mohli, učinili. Protož snažme sě, jelikž mohúc, braňme sě hřiechu! A zvláště každý znamenaj, k kterému jej hřiechu najviec táhne obyčej jeho, co li jej najviec k tomu podněcije, a podlé toho trap své tělo, příčiny k tomu od sebe dále a sě od příčin! Utrpenieť jest a užitečné utrpěti těch příčin, jimiž by sě k hřiechu kterému rozněcoval, leč by byla veliká sytost, leč obyčej s kým, leč myšlenie která neb oblibovánie takých věcí. Tak svatý Jeronym praví o sobě: Když jej takové tělesné líbosti myšlenie někdy podstúpilo, byl až ukruten tělu svému, těžce je trápě. Tak svatý Benedikt, když napadla jej tělesná žádost, nahým tělem v žhavých sě kopřivách válel a tak mysl k uklidu přivedl. Tak i svatý Pavel nepovoloval krvi a tělu a krotil a trápil své tělo. V těch nemoci byla j’ mohutnost jich síly dokonána. Nemoc jest byla, že j’ trápil je podnět tělesenstvie přirozenie porušeného; ale ež jsú té žádosti nepovolili a statečně sě jí protivili, tu j’ v nich mohutnost síly dokonána. Ale my mnieti chcme někdy, ež jsme dobře a všie věcí svítězili, když nás podstúpí něteré pokušenie z hrdosti neb z lakomstva neb z smilstva, ež skutkem inhed zřejmé hrdosti neb lakomstva aneb smilstva neučiníme, ani k takému skutku, bychom jej chtěli dokonati, povolíme. A povolijíc mysli v oblibování takého něčeho kochati sě a přemietati o takém něčem bez potřeby, nenieť to vítězstvo ovšem plné. Avšak lépe, čím méně zlého. Ale tuť by vítězstvo chvalné bylo, jakž by co takového k mysli přiběhlo, inhed to odvrci a přemoci a neoblibovati toho, myslí o tom přemietajíc.
Druhé jest, v němž také máme svatého Pavla následovati, ež on nejen sě jest hřiechu bránil, ale také jest hromazdil
