jednoho, ež to j’ bylo třetie pozvánie svatých apoštolóv, když jich jest každého zavolal u vláštie kakés ochotenstvie své přiezni, a ež čtvrté pozval jich v úřad a v stav apoštolský ku práci, aby to činili, ješto by tiem věčné odplaty a vláštie cti a chvály zaslúžili, když po každém pójdú skutci jeho.
I řku, ež to jest ze čtenie zřejmo, ež Syn boží u vláštie ochotenstvie kakés pozval svatých apoštolóv a ež o něterú věc s jedniem rozmlúval a druhému také v jiném ukazoval ochotenstvie. Takéž vláští přiezn a vláštie ochotenstvie mimo jiné ukazuje Hospodin, ktož k jeho povolání pustili od světa, poznali jej a jeho sě držie učenie spasitedlného; avšak jednomu v onom a druhému v onom tu svú ochotnost a přiezlivost ukazuje. Protož slušie to nám znamenati, čím sě mezi Bohem a námi drží ta přiezn a rozmáhá. V tomť nechybám, že j’ to najprv božím darem; ale z daru toho jsú také k tomu příčiny vláštie. I móžem je mnohým věcem od zřejmých k nezřejmým vzieti podobenstvie a též i tuto. A tak vidíme, ež přiezn v lidech troji má pomoc, ež sě drží a nepotuchne: najprvé když přietelé navštěvují sě a nevyjdú sobě z obyčeje; druhé když zevují mezi sebú jeden druhému svá tajenstva; a třetie jest, když sě u vieře sobě zachovají. V té vláští přiezni mezi Bohem a sbožným člověkem takéť jest potřebie tohoto trého.
Řekl sem najprv, ež jakž přietel přietele nevypustí z obyčeje, ale on jej a on jej svým časem navštěvuje, drží se přiezn; a přátelóm spolu neobyčej mdlú přiezn učiní, až i zhyne. Tak pak Hospodin svými dary, svým ochotenstvím nahlédá člověka jako přída. Dá někdy větší moc a sílu k dobrému, někdy velím jasnější rozum a někdy větší milost a rozchutnánie v náboženství. Pak učiní Bóh, jako by odšel, ež odejme ty své dary. Ale k dobrému člověčiemu činí to Bóh, aby sě poznal, ež nemá toho sám od sebe, a hrd tiem nebyl, vida, ež ani móž držeti božích daróv, ač jsú byly i dány jemu, leč pomocí boží zvláští. A také aby člověk, žádaje v náboženství s Bohem útěchu jmieti, hledaje toho, klidě sě k tomu, zaslúžil vláštie odplaty. A také aby člověk pílně sě střěhl netolik zlého, ale také i marného utěšenie tohoto světa, ktož chce duchovniemu
