duchovniemu s Bohem utěšení. Neb mýlíť sě, ktož chce spolu v tělesném i v duchovném utěšení kochati sě. Ano sbožný nechtě potratiti toho navštievenie Bohem utěšeného, střeže sě myšlenie marného, věda, ež jakož Písmo praví, duch múdrosti odcházie od myšlení, ješto jsú bez rozumu. A tak k navštievení božiemu hotovi buďme a vděčně jej přijměm! A toť jest, když bude tvrdost srdce našeho obměkčena, vztvrnost uklizena, zstydlost zahřiena, mdloba posilněna, vrtkost ustanovena, rozum prosviecen a srdce pochotností božie milosti bude naplněno. Tuť milost Bóh svým zvláštím činí, navštievě je, chtě, aby sě jich duše v něm kochaly a jich srdce v něm líbost jměla. A kdyžť odejde, ež učijem v srdci potuchlost, tu my jej máme navštieviti, neobleniti sě pro zstydlost srdce, jíti k němu svú modlitvú, svú žádostí běžeti po něm, u vóni masti jeho pomniec, že j’ pochotný Hospodin, dobrodienie rozličná jeho obmyšlejíc, myslí přemietajíc o velebné dobrotě jeho, abychom spravedlivě řéci mohli: Mysl srdce mého vzdy jest před tvým obličejem. A dotud by statečný v tom pracoval, až by opět i navštievil Bóh svým ochotenstvím.
Druhé, ješto sě tiem tvrdí přietelská milost a rozmáhá, jest, když své tajné věci zevují sobě. Neb ktož mi nedóvěří, ještě mne úplně nemiluje; bojí sě mne. Ale když mi svá tajenstvie smie zeviti, úfá do mne a má milost ke mně. Takéž mezi námi a Bohem čím bude většie milost, tiem budem vplnějie svá sobě tajenstvie zevovati, a tiem opět viece sě bude mezi námi tvrditi milost. Bóh z své dobroty počal k nám milost a zevil nám u vieře křesťanské, k níž nás pozval, něteré své skryté věci mimo jiné lidské národy: o své svaté Trojici, o zvláštiem činu, jímž jest vykúpil lidský národ, o moci kostelnie sedmery svátosti a o naději věčné chvály. A to j’ slíbil Hospodin skrze Izaiáše řka: Dám tobě skryté poklady a zevímť skrytost tajenstvie, aby věděl, žeť sem já Pán. Jsú také, ješto mohú řéci, jako zvláště, jako j’ onen byl řekl v knihách Job: Ke mně jest řečeno skryté slovo a mé ucho jako kradmo přijalo jest pošeptánie jeho tajný próchod. A kto j’ ten, by, jsa u vláští milosti s Bohem, nejměl v něčem vláštnieho zevenie skryté pravdy? Neb
