Štítný ze Štítného, Tomáš: [Řeči nedělní a sváteční, rukopis A]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII C 15, 1r–254v vyjma 196v–199v a 194. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<10<3r3v4r4v5r5v6r6v7r>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[5r]číslo strany rukopisujednoho, ež to j’ bylo třetie pozvánie svatých apoštolóv, když jich jest každého zavolal u vláštie kakés ochotenstvie své přiezni, a ež čtvrté pozval jich v úřad a v stav apoštolský ku práci, aby to činili, ješto by tiem věčné odplaty a vláštie cti a chvály zaslúžili, když po každém pójdú skutci jeho.

I řku, ež to jest ze čtenie zřejmo, ež Syn boží u vláštie ochotenstvie kakés pozval svatých apoštolóv a ež o něterú věc s jedniem rozmlúval a druhému také v jiném ukazoval ochotenstvie. Takéž vláští přiezn a vláštie ochotenstvie mimo jiné ukazuje Hospodin, ktož k jeho povolání pustili od světa, poznali jej a jeho sě držie učenie spasitedlného; avšak jednomu v onom a druhému v onom tu svú ochotnost a přiezlivost ukazuje. Protož slušie to nám znamenati, čím sě mezi Bohem a námi drží ta přiezn a rozmáhá. V tomť nechybám, že j’ to najprv božím darem; ale z daru toho jsú také k tomu příčiny vláštie. I móžem je mnohým věcem[3]zjevně chybný zápis věty od zřejmých k nezřejmým vzieti podobenstvie a též i tuto. A tak vidíme, ež přiezn v lidech troji má pomoc, ež sě drží a nepotuchne: najprvé když přietelé navštěvují sě a nevyjdú sobě z obyčeje; druhé když zevují mezi sebú jeden druhému svá tajenstva; a třetie jest, když sě u vieře sobě zachovají. V té vláští přiezni mezi Bohem a sbožným člověkem takéť jest potřebie tohoto trého.

Řekl sem najprv, ež jakž přietel přietele nevypustí z obyčeje, ale on jej a on jej svým časem navštěvuje, drží se přiezn; a přátelóm spolu neobyčej mdlú přiezn učiní, až i zhyne. Tak pak Hospodin svými dary, svým ochotenstvím nahlédá člověka jako přída. Dá někdy větší moc a sílu k dobrému, někdy velím jasnější rozum a někdy větší milost a rozchutnánie v náboženství. Pak učiní Bóh, jako by odšel, ež odejme ty své dary. Ale k dobrému člověčiemu činí to Bóh, aby sě poznal, ež nemá toho sám od sebe, a hrd tiem nebyl, vida, ež ani móž držeti božích daróv, ač jsú byly i dány jemu, leč pomocí boží zvláští. A také aby člověk, žádaje v náboženství s Bohem útěchu jmieti, hledaje toho, klidě sě k tomu, zaslúžil vláštie odplaty. A také aby člověk pílně sě střěhl netolik zlého, ale také i marného utěšenie tohoto světa, ktož chce duchov[5v]číslo strany rukopisuniemu

X
3zjevně chybný zápis věty
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).