Jakub: Ktož vie, co jest dobré, a nečiní, hřiech jest jemu. Třetie vóli svú k vóli boží měřiti máme, abychom témuž chtěli, ješto Bóh chce, a chce, abychom my chtěli tomu. I die svatý Bernart k svým mniškóm, a i my tomu rozumějme, v čem nás dotýče: To, což nám jest jisto, ež Bóh chce tomu, ký by to črt byl a ne mnich, by tomu nechtěl? Ale v tom nejsme bezpeč, ješto nevieme, chce li Bóh tomu nebo nechce, a najviecc, když nejsme pílni, bychom poznali vóli boží, chtiec svú vóli jmieti pod omluvú, ež nevieme, co by Bóh chtěl. Ale v tom, když nemóžem věděti za jisto v něčem, co by Bóh chtěl, dobrý stráže vóle našie, poslušnu býti starosty svého.
Třetie znamenajme, kaková má býti vóle naše! A to svatý Pavel ukazuje řka: Zkuste, ké jest vóle božie dobrá, a ješto sě dobře líbí, a svrchovaná! Die pak k tomu svatý Bernart: Vóle božie jest dobrá v obrácení našem, a dobře sě líbí, když budem v dobrém prospievati, a když bychom došli svrchovánie, tehdy by byla vóle božie v nás svrchovaná. Dobrá vóle bude v nás božie, ež ji za dobré od nás přijme, když obrátiec sě k němu i potáhnem najprv k úmyslu tomu, abychom hřiechóm vzeli odpuštěnie. Vědúc, ež dlužník nebude proto dluhu prázden, ač nedluží sě viece, ale jeliž odloží aneb nalezne milost, ež bude jemu odpuštěno, i budem, což mohúc, odkládati a milosti žádajíce, až i budú nám dřevní hřieši odpuštěni. A to učijem někak z milosti jeho, ež jest dobrý, ež na věky milosrdie jeho. A když nebudem k hřiechu milosti jmieti, svědomie sě nám obveselí, jako když po noční temnosti záře vzejde. Druhé pak bude vóle, ješto sě dobře líbí, když z toho, ež úfáme boží milosti, ež nám již odpustil hřiechy, počne sě nám Bóh vláště kaks líbiti, že j’ tak dobrý, tak milostivý. A protiv dobrotě jeho budem míle slúžiti jemu, hlédajíc, bychom sě v myšlení, v řeči
