pósobiti a tiem by nebylo srdce jeho ani od polu od Boha odvráceno. Neb toť najviec každý miluje, pro něž to vše jiné, což miluje, miluje. A tak někto miluje kóň, když jej pro potřebu úřadu svého miluje a tiem úřadem svým Bohu slúží proň pro samého, tak kóň miluje tú milostí, jakož na kóň slušie: v tomť Boha miluje, milostí jsa obrácen k Bohu. A tak i o mnohých jiných věcech. A tak die svatý Pavel: Leč piete, leč jiete, leč cožkoli jiného činíte, všecko čiňte ve jmě božie, točíš ješto jest hodné činiti a móž v boží milosti činěno býti. Ale by pak kto Boha nade vše nemiloval, ale něco miloval ne pro Bóh, než proti Bohu, by pak i Bohu slúžil, mše zaprošoval, aby Bóh dopomohl mu toho, nebylo by srdce jeho všecko k Bohu obráceno, ale k tomu snad viece, pro něž slúží Bohu, chtě Boha užiti, aby sě mohl kochati v onom. Takému třebať jest k Bohu obrácenie. Protož viz každý, chce li pravé jmieti k Bohu obrácenie, aby nade vše najprv miloval Boha, a miloval jej proň pro samého, ne proč pro jiné.
Vieceť ještě o pravém obrácení v kratochvíli dne tohoto chci pojmieti řeči, aby v paměti bylo držimějie a v rozumu lepšie poznánie, co jest pravé vším srdcem k Bohu obrácenie. Ten, ktožť chce pravé učiniti odvrácenie, troji věc má znamenati: jedno, od čeho sě obrátiti; druhé, k čemu; a třetie, čím. O prvém řku, ež ode zlého i od marného i od nestatečného má sě najprv odvrátiti, ktož chce pravé učiniti obrácenie. To j’ očité, že j’ sě ode zlého obrátiti. Vie to každý, ež to slušie. Zdali pak marnosti držeti sě nepotřebné také zlé nenie, když sě užitečné obmešká pro marné a i ztratí často? To pak jmějme za nestatečné, ješto ač má něco dobra v sobě, však samo sebú nestojí v tom dobrém. A tak zlá věc jest hřiech, marná svět a sám v sobě člověk nestatečnost. Protož odvrať sě najprv od hřiechu! Pro hřiechť jest
