s Bohem, ktož miluje Boha, a ješto nic jiného nemiluje, jediné což proň a ne viece ani jinak miluje toho, což proň miluje, jen jakož slušie. Ó kak jest to ščastný, kto j’ sě tak svú vólí obrátil k Bohu!
Druhé slušie znamenati, když již bude vóle obrácena k Bohu, veliká li jest. Trojiť má mieru vóle, jížť móž velikost jejie měřena býti. Máť měřena býti k moci naší a ku poznání našemu a k vóli boží. Když máme plnú vóli v službě boží, ež chcem vše, což móžem učiniti, ež ničehož neopustíme, ješto móžem, ač toho, co j’ nad naši moc, neučiníme, dobrú má mieru vóle naše. Byli bychom tak připsáni k boží milosti, jakož die prorok: Mé nedokonánie viděle jsta oči tvoji, a všichni v tvých knihách psáni budú. Ti všichni, jakož die svatý Bernart, ješto, což mohú, činie. K té mieře ponúkáše Korintských svatý Pavel řka: Již účinkem dokonajte, ať i v skutce bude, jakož byla vóle v mysli! Pak svatý Bernart učí té miery dosáhnúti řka: Když vóle naše chce, což móž, v tom, což slušie k Bohu, má chválu; a když nad to chce, než móž, má býti vzdržána; a pakli toho nechce, ješto by mohla, má vzbuzena býti. Neb často spí, mešká, nepomní, k čemu by táhnúti jměla, a snadno zajde jak s cěsty, ano sě jí jiné skytú líbostné věci. Ale málo jich tu mieru sdrží. Jakož die svatý Bernart: Ač jest kto jedva, ješto by chěl v tom, což k Bohu slušie, co by mohl, zkusiti sebe, a ješto by mohl, mní aneb spraví, by nemohl. Ale ač v tom lidi obelstíme, nedaj, Bože, bychom, tě chtiec obelstiti, sě oklamali! Nepracijem, ež nemóžem […]text doplněný editorem, aneb zdá sě nám, bychom nemohli, prázdniti přivykše, aneb rozkoší učinili sme sě […]text doplněný editorem, ež nemóžem pracovati. A ten vše vidí, ješto zná tajnost každého srdce. Druhé vóle naše má podlé miery poznánie našeho měřena býti, všemu li chcem, což poznáme, ež jest dobré a ež móžem, a což bychom věděli, ež nenie dobré, abychom nechtěli tomu. O tomť die svatý
