šlechetnosti. Mnoho jest měl svatý Pavel a rozličných šlechetností, v nichž by bylo jeho následavati, ale pro ukrácenie jen tří dotknu znamenitějších: to j’ milosti jeho veliké k Bohu a hluboké pokory jeho a té jeho šlechetné dobroty, ješto j’ jměl ke všem, chtě probytečen každému býti. Sám die o té milosti, ješto j’ jměl k Bohu, kakžkoli mohla by v něm i jinak býti ukázána: Kto nás odlúčí, bychom Krista nemilovali? Zdali které protivenstvie neb súženie? Jist sem, ež ani smrt, ani život, ani výsost, ani hlubokost, ani to, což jest kde, ani což má býti, ani které stvořenie móž nás od jeho milosti odlúčiti. Ale to jest v té řeči svatého Pavla znamenité, ež tak mnoho věcí vyjmenovav, ješto nás nemohú od božie milosti odlúčiti, neřekl: Ani vóle naše. Neb zlá svá vóle, převrácená mnohéť odlúčí od božie milosti. Die také svatý Augustin k tomu: Žalostné j’ do nás, ež svatí apoštolé nemohli býti od milovánie Boha hroznými mukami odlúčeni, a nás někdy malá věc odtáhne od něho neb odhrozí.
Znamenati pak móžem velikú pokoru svatého Pavla v rozličných miestech epištol jeho. Neb die: Já sem najmenší z apoštolóv a nejsem dóstojen, bych byl nazván apoštolem. Nazývá sě také najmenším ze všech, ktož jsú u vieře, řka: Mně najmenšiemu ze všech svatých dána j’ ta milost. Svatými jsú nazýváni v ta doba všichni, ktož přijeli křesťanskú vieru. Nazývá sě až i nedochódčetem řka: Najposlé ze všech i mně jako nedochódčeti ukázal sě Kristus. Za nic sě jest také vážil řka: Ač nic nejsem, však jste vy znamenie mého apoštolstvie. Nazýval sě jest až i smetmi, až i prvním z hřiešných. A tak tomu rozumějte, ežť jest to tak jměl za to, jako j’ psal o sobě, znamenaje, že j’ sě protivil Kristu, hubil kostel a mieně jej zahladiti, a ež jest jako jiní apoštolé nechodil s Kristem, a na to zře, ež, ač dán jest jemu veliký dar, však sám sebú nic nenie. A toho jměl jest ústavně oniem
