slove Ježíš, točíš spasitel, a podlé člověčstvie, ješto j’ v něm tak v plnosti vzalo od božstvie pomazánie, slove Kristus. A my nejmáme jmene od toho jmene Ježíš, neb nenie v nás nic spasitedlnosti, ale od Krista křestěné slovem; neb v tom pomazání, ješto j’ on v svém člověčství vzal od božstvie plnost všeliké milosti, béřem i my podlé miery a daru jeho. Ó sladkosti spolu obého jmene toho, ktož by mohl je, jmaje dásni uzdravené, pochutnati! Ó co j’ hořkých muk to sladké jmeno mnohým svatým osladilo! Co j’ jich skrze sladkost toho jmene poznalo hořkost falešné světské sladkosti, a vzdalijí sě od nie! Neb ktož jmene toho pozná sladkost a učije, pozná a učije hořkost a trpkost v tom, ješto mní svět, by sladké bylo. Pro toho jmene sladkost, byvše apoštolé bičováni, jdiechu radostně, ež jsú dóstojni nalezeni, aby pro ně také trpěli. Pro to jmeno vzácní světu od světa sě odtrhují, mladí i panny, staří s mlazšími, chváléc jmeno Pána svého. A ktož stojí, ten korunu vezme; neb počátku jest koruna slíbena, ale sstálosti teprv bude dána.
Tiem jmenem Ježíš byl jest i onen nazván veliký po Mojžiešovi, ješto j’ v podobenství našeho pravého spasitele znamenával. A ten byl jest dvoji věc učinil znamenitú: jedno, ež přemohl bojem nepřátely lidu božieho; druhé, že j’ uvedl lid boží do slíbené země, jehož nemohl Mojžieš učiniti, a rozdělil jim losem a měrú slíbenú zemi. A tak přemohl ty nepřátely, ež on bojoval a Mojžieš v hóru k Bohu ruce držal. A donidž Mojžieš držal ruce vzhóru, dotud mdleli nepřietelé, a ten Ježíš přemáhal je; a když Mojžieš spustil ruce, silněti počeli nepřietelé. Téžť v nás náš Ježíš činí duchovně. Nepřietelský lid slul Amalech, a to jmeno toho lidu výkladem se die krvoliz, točíš ješto krev líže, a znamenává žádosti tělesné, ješto stojie proti duchovním žádostem. Ty v nás žádosti náš Ježíš přemáhá svú milostí; když však, jako j’ Mojžieš vzhóru ruce držal, budem činiti skutky zákona svého; ale jakž jako ruce spustí Mojžieš, ež nebudem činiti svého zákona skutkóv, tak
