znamenitě zlého některého za krátký čas, to již darem božie milosti dlúhý čas móž bez toho býti. Z té vděčnosti chvále Boha, příde k utěšení duchovniemu. Z toho příde v náboženství v kakés vnitřnie s Bohem náboženstvie, a z toho v kakés divné upokojenie, ež i protivné věci nebudú moci tak duchovné mysli z toho pokoje rozbrojiti. Ó, ščastný, kto j’ k tomu až přišel! Móžť vesele i má v pravdě toho přieštie hod slaviti Hospodinu věda, ež ne sám jmá svú mocí toho, ale darem božie milosti.
Třetí hod přieštie slavil jest lid izrahelský znamenitě, Jordan přěšed v opolí u Jericho, na mezech slíbené země, kdež jsú počěli té země ovoce požívati. Skrze to proč bych nerozuměl třetieho opět právě duchovních svrchovánie, jímž Pán Hospodin dává někdy zakusiti, z umu je vytrhna, ani ještě nejsú v držení královstva nebeského, té nebeské pochotnosti, jímž posílí jich, aby bez rozpači po tom stáli, by dosiehli plnosti královstva toho, jímž také učiní lacinu a protiv téj až nechutnu všicku útěchu tohoto světa? Toť jest, ješto Kristus řekl, ež, ktož proň ostane které libé světské věci, stokrát viece vezme ještě v tomto času, jakož pokládá svatý Marek v desátéj kapitole, točíš stokrát lepšie, ač však pójde k tomu podobným řádem bez rozpači v duchovenství. Protož ktož jsú tak ščastní, ovšem slavte hod Pánu Bohu svému přieštie toho!
Čtvrté a páté rozprávie Písmo, ež lid boží znamenitě slavil hod přieštie Hospodinu, již držiec královstvo, jakož sem to pověděl dřéve, ež tu die Písmo, ež ten hod tak slavně jest nečiněn dřéve. To dvé přieštie a slavnost hodu toho nad jiné slavnosti znamenává: jedno, když duše svaté odsud vyjdúc, vejdú v radost královstva nebeského, druhé, když již po súdném dni vstanúc z mrtvých i s těly budú v nebeském královstvu, té
