tožť jemu moře s levé strany ku pomoci, ješto bylo jemu ku přiekaze, donidž před ním bylo, ež bál sě světského ostati utěšenie a tesknost jměl a žalost ostati světa. A to bude jemu moře s pravé strany jako zed, když sě bojí, strachuje, aby dobrého neobmeškal. Takť má to projíti moře, ktož jde z světa, jako z Ejipta, k duchovenství. A když pak ta žalost zlého přemóž a ztopí jako nepřátely dřevnie světské obyčěje, ež již nebude sě báti, nebude sě strachovati ztráty světských věcí, nebude pro světské škody neb kteréžkoli světské nelibé pótky tesknúti sobě: již to moře má za sebú ku pomoci a k bezpečstvu, žalostě jen, co j’ dřéve obmeškal dobrého. S kýmť sě j’ ten div vláští boží mocí nestal ještě, ež jest tak neprošel tohoto moře, a má před sebú, ještě sě mútě pro světské věci, lekaje škod světských, ačť jest vyšel žádostí z světa, nepomóž liť Hospodin jemu skrze to moře, popadnúť jej nepřietelé, jeho dřevní obyčěji, a uvedú zasě do Ejipta. Neb jeliž moře ztopí jeho obyklé hřiechy a zahladí jako jeho nepřátely, když věrně bude žěleti svých hřiechóv, věrně sě před Bohem styděti v svém srdci za ně i za všicku světskú marnost a nebude již žalostiti pro světské věci, nebude sě báti ztráty světské, ve všem sě poddav vóli boží: tuž teprv bude moře za sebú jmieti k většiemu bezpečstvu, ež sě již nevrátí do Ejipta.
Druhý div o Jordanu ne inhed sě stane, když vyjde kto z světa na boží cěstu, počna sě táhnúti k duchovenství, jakož židé vyšedše z Ejipta i moře přešedše, prvé mannu jedli, zákon psaný od Boha vzěli, mnoho pracovali, často bojovali, rozličné jmievali pótky. A také ne inhed spolkem, ale ponenáhlu sešla dolóv v moře dolejšie strana Jordana a hořějšie sě prýštila, rostúc vzhóru za sě. Takéžť bývá duchovně tento div druhý; když již člověk vším úmyslem z světa vyjde
