Štítný ze Štítného, Tomáš: [Řeči nedělní a sváteční, rukopis A]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII C 15, 1r–254v vyjma 196v–199v a 194. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<15v16r16v17r17v18r18v19r19v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

udatstvie k doufání do milovníka, jakož sem dřéve řekl něco toho. A nadto mala li k nám jest milost jeho, ež, a my ještě nepřietelé, dal nám syna svého, abychom skrzeň k němu přišli, jenž by, umra za ny, dluh zaplatil smrti našie? Coť sě pak zdá, by neučinil již k milosti navrácením, ješto by bylo dobré naše? K tomuť doufání ponúká nás Kristus řka: Když vy, jsúc zlí, svým dětem dáváte dobré dary, čím viece nebeský Otec váš dá vám dobré, když budete prositi jeho. Čtvrté znamenajíc dóstojnost jeho velebnosti, k velikému doufání povstati móžem; neb velikému slušie dávati veliké věci. Čte sě o králi Alexandru: Jeden chudý poprosil, aby jej podařil něčím. A on kázal jemu dáti město a pánem jej nad ním učiniti. A ten řekl chudý: Tohoť já dóstojen nejsem. Odpověděl král: Ač ty velikého daru dóstojen nejsi, ale dóstojna jest má velebnost, abych i malému dal velikú věc. Takť velebný Pán Hospodin i malým dává veliké své dary a velebné, jakož die to skrze Ezechiele. Praviv, ež velikú věc chce v židovstvu učiniti, die potom: Ne pro vyť učiním toho, ale pro své veliké jmě. V tom čtveru, když to v Bohu člověk opatří pílně, móž udaten býti k velikým věcem. A skrze to Bóh své svaté tak svú milostí zapojije a udatny činí k doufání, ež nechtie na tom, co j’ božie, dosti jmieti, ale až chtie mieti jej samého. A zdali z těch nebyl Mojžieš, ješto maje již od Boha veliké věci, jal sě prositi: É, nalezl li sem před tebú milost, ukaž mi svú tvář, ať vědě, kto jsi. A v kantikách die nábožná duše, chot věčného krále: Polib mě políbením ust svých; jako by řekla: Jižť jsem mnoho slyšela o něm, již vízi po mnohých dařiech jeho velebnost moci, múdrosti i dobroty jeho; é, bych již jej samého jměla! A pak nad to poznavši již, ež má jeho, ale skrytě a pod záslonú ve mhle ještě, prosí řkúc: Ukaž mi, kde v polodne odpočíváš; točíš kak s’ v své jasnosti, jakož slunce bývá o polodni. V té srdečné žádosti a v tom doufání, ež dojdú toho, mnozí světí čistiec sě od všelikých i malých poškvrn, rozochvujíc sě v boží milosti darem božím, i zde ještě veliké věci docházeli v poznání a v okušení divné

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 19 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).