vzkřiešení jeho poznali jsme služebníky jeho, anděly svaté, súsědy naše toho miesta věčného pokoje, k němuž vzdycháme. A abychom k ústavnéj radosti jich hodovánie přišli, pospiechajme! A když nemóžem s nimi ještě, až bychom je viděli, býti, ale vší žádostí buďme s nimi! Přestěžme sě z hřiechóv v šlechetnosti, abychom mohli v Gagilei viděti našeho vykupitele! Pomoziž všemohúcí Bóh naší žádosti, jenž dal na smrt pro ny jedinkého syna svého! Amen.
V pondělí po velikonoci
Že j’ hod přěslavný, hod velikonoční, kdy móž naše malost úplně dóstojnost jeho vymluviti? Ale proto nemáme mlčěti. Přemietaj v svéj mysli, jelikž kto móž, i mluv o dóstojnosti hodu tohoto, aby sě v boží milosti rozchutnával a cěsta, v níž putujem na tomto světě, berúc sě k věčnému Jeruzalemi, aby nám lehčější byla. Neb kdež mluvie v milosti o Bohu, tu Bóh bývá, jakož to svědčí čtenie dnešnie, ež dva mlazšie Syna božieho, jdúc cěstú, mluvila o něm a on, přivinuv sě k nima, i šel s nima. Ale než o tomto řěč povzdvihnu, slyšte, coť die svatý Řehoř o chvále dóstojnosti dne tohoto! Takť die on: Hod dne tohoto slavnost slavností nazvati mohu; neb jest přědšel jiné slavnosti. A jakož v jiném miestě die svatý Řehoř: Nic by naroditi sě nebylo prospěšno, kdyby bylo vykúpenie neprobylo, to pak sám řku, ač i neopatrně v utěšení dne tohoto: co by pomohlo, ač by smrt zbořena byla, kdyby nám život opraven nebyl? Ale dobrý vykupitel i spasitel v ni v čem jest nás neobmeškal, umřev za ny, naši smrt svú smrtí zbořil a vstav z mrtvých, opravil náš život. Die opět tuto svatý Řehoř: Tento hod správně móž slúti slavnost slavností pro velikost svého dóstojenstvie. Z tohoto hodu zmrtvýchvstánie dán nám jest příklad, naděje
