Ale když ústavni budem v snažnéj modlitvě, stojí Ježíš, aby slepému navrátil světlo. Neb když bude v čiem ustanoven srdci, potracené bude jemu navráceno světlo.
Jiné také nám dává skrze tuto věc Hospodin znamenati, ješto o jeho člověčství a o božství užitečně rozuměti móžem. Neb když jest šel, tehdy j’ slepého, an volá, slyšal; ale stoje učinil jest ten div, že j’ jej osvietil. To, že j’ šel, příslušie k člověčství jeho, ale ješto j’ stál, to k božství. Podlé člověčstvie šel jest narozením, rosta, umřením, vzkřiešením i jiným tělesným během jsa u proměně. Ale u božství nenie proměny i jedné. Protož ne podlé božstvie svého šel jest v těch proměnách, ale podlé člověčstvie; ale podlé božstvie všudy jest. Protož nejde z jednoho v druhé. Ale všudy stojí, kakžkoli rozličně, ale vzdy jednú svú mocí, spravedlivú múdrostí i dobrotú milostivú, věčnú. A tak Hospodin jda slepého uslyšal a stoje osvietil. Neb skrze své člověčstvie slitoval sě nad hlasy našie slepoty, ale světlo daru svého božstvie svého vlil nám jest mocí.
Vizmež pak, co j’ řekl k tomu slepému, když jest přišel! Co, praví, chceš, ať bych učinil? I zdali ten, ješto j’ mohl světlo navrátiti, nevěděl jest, co by chtěl slepý? Ale chce, abychom toho prosili, ješto j’ převěděl, že my toho budem prositi a že chce nám to dáti. An v jiném čtení napomíná nás, abychom až jako nesbedlně svých potřeb prosili, avšak jest řekl: Vieť váš Otec, čeho j’ vám potřebie, i dřéve, nežli vy prositi budete jeho, abychom srdce svého povzdvihli u modlitvě. A tak ten slepý odpověděl a řka: Pane, abych viděl! Aj, slepý ne zlata, ale světla hledá od Hospodina! Nezdá sě jemu, by co bylo hodno vrovnati světlu; neb ač móž co slepý jmieti, ale bez světla nemóž
