skutky! Vizme cěstu, po nížť jde, a držme sě stópějí jeho! Tenť jde po Ježíšovi, ktož následuje skutkóv jeho. Protoť jest řekl onomu: Jdi po mně, točíš následuj mne, a nechť mrtví pohřebují své mrtvé! A opět jinde napomíná řka: Ktož mi slúží, následuj mne! A protož znamenajme, kterúť jest šel cěstú, zdali bychom zaslúžili za ním jíti! Aj, jsa pán a stvořitel andělský, chtě naše přirozenie, ješto j’ stvořil, přijieti, ráčiv sě ze panny naroditi, však nevybral bohaté panny podlé světa! Protož i beránka z oběti zaň nejměla jest matka jeho, ale dvě hrdličce anebo dvé holubenec obětovali miesto něho. Nechtěl ščestím tohoto světa prospievati. Ukáranie a posmievanie trpěl, bičovánie, poušky i trnovú korunu. A protož, milá bratřie, když jsme libostí v tělesných věcech od vnitřnie radosti upadli, Kristus jest svým utrpením ukázal, skrze kakú hořkost tam sě máme navrátiti a co li člověk má sám pro sě trpěti, když jest Bóh tolik strpěl pro člověka. Protož, ktož již věří v Krista a jde li po zištiech lakomstvie ještě, dme li sě hrdostí cti, pálí li jej pochodně závisti, przní li jej nečistota smilné oplzlosti a prospěchu v tom, což slušie k světu, žádá li: ještěť nenásleduje Ježíše, veňž věří. Neb jinú cěstú sě béře, když radosti a libosti tělesné kto žádá, jemuž jest vódce jeho cěstu ukázal hořkosti. A protož přiveďme před svoji oči hřiechy, jichž jsme sě dopustili! Znamenajme, kak hrozný súdce, aby mstil toho, má přijíti! Zpósobme mysl k pláči ať na chvíli náš život pobude v hořkosti pokánnéj, aby u pomstě nečil hořkosti věčné! Nebť pláč dovodí radosti, jakožť slíbila pravda: Blažení, praví, ktož pláčí; nebť budú utěšeni. A také zdejší útěchú a radostí jest příchod k pláči, jakož opěté táž pravda svědčí řkúc: Běda