viece voláše: Synu Davidóv, smiluj sě nade mnú! A Ježíš stoje, káza jej přivésti k sobě, a když přijide, otáza jeho řka: Co chceš, ať bych učinil? A on vece: Pane, ať bych viděl! A Ježíš vece jemu: Hleď! Tváť tě jest viera uzdravila. A inhed prozřel a šel za ním, chvále Boha.
Na to čtenie mluví svatý Řehoř řka:
Náš spasitel, bratřie milá, věda, že mysl učenníkóv jeho má býti z jeho umučenie zamúcena, dobře prvé i své utrpenie i své zmrtvých vstánie jim předpověděl, aby když by jej umrúc, jakož jim jest pověděl, uzřěli, v tom, že má také třetí den z mrtvých vstáti, nechybali. Ale že ještě tělesně hrubí biechu učenníci, mlazší jeho, stal sě j’ div; před jich očima vzal jest slepý prosviecenie, aby, když by nemohli téj řeči srozuměti, nebeský skutek potvrdil jich u pravéj vieře. Ale tak máme, bratřie milá, divy, ješto j’ náš spasitel činil, přijieti, abychom i tomu, že j’ sě to tak stalo, věřili i také, ež nám něco vláště znamenávají, rozuměli. Neb skutci jeho jiné ukazují jeho mocí a jiné nám v tajném podobenství rozuměti dávají. Aj, podlé toho, jakž pověst čtenie svatého záleží, který j’ to byl slepý, nevieme; ale který jest, jehož tajným znamením znamenává, to vieme. Jistě ten slepý jest národ lidský, jenž v svém prvniem otci, jsa vypuzen z rajské radosti, neznaje jasnosti světla vrchnieho, trpí tmu prohřěšenie svého; ale však skrze to, že j’ přišel jeho vykupitel, prosviecenie béře, aby žádostí viděl radost věčného světla a na cěstě života dobrých skutkóv krokem kráčal.
A to j’ zvláště znamenati, že když Ježíš, jakož čtenie praví, přiblížil sě k Jericho, tehdy j’ vzal prosviecenie slepý tento. Jericho řečen jest měsiec a měsiec u Písmě svatém hynutie
