toho viděti, což jmá. A protož, milá bratřie, následujme toho, jehož slyšíme i na těle uzdravena i na mysli, a od Hospodina ne lestného a křivého sbožie, ne zemských daróv, ne nestálé cti, ale světla hledajme! Aniž řku toho světla, ješto je miesto zavře, ješto sě časem skoná, ješto sě nočním příchodem mění, ješto je obecně s hřiešnými vidíme, ale toho světla, ješto jen s anděly móžem je viděti, hledajme, jehož počátek nepočíná ani skonánie ukrátí, k němuž cěsta jest pravá viera! Jakož jest právě Hospodin tomu slepému odpověděl řka: Prozři, viera tvá, ta tě j’ zdráva učinila! Ale k téjto řeči tělesnéj myšlenie móž odpověděti a řka: Kak mohu světla hledati duchovnieho, jehož nemohu viděti? Kak toho budu jist, by bylo, jehož zrakem tělesným nemohu nikakž upatřiti? Ale tomu myšlení nalezne každý, co by mohl odpověděti snadno. Neb duše své ižádný nevidí ani své mysli, avšak každý vie, že má mysl, jíž myslí, a duše, ješto jsúc nezřejmá, avšak pósobí všecko tělo zřejmé. A jakž to, ješto j’ nezřejmé, bude odjato, inhed padne to, ješto jest zřejmě stalo. A tak z nezřejmé podstati trá život náš zřejmý. A pak chce kto chybati, by nemoh nezřejmý život býti?
Vizmež opět, co j’ sě stalo tomu slepému, a co j’ ten slepý učinil prozřěv. Tak die čtenie: Inhed prozřěl a jide za ním. Ten vidí a jde, ktož rozumie a činí to, co j’ dobré; ale ten vidí a nejde po Bohu, ktož má rozum a netbá, by činil dobře. Protož, milá bratřie, známe li slepotu putovánie svého, věříme li tajný zpósob vykupitele našeho a tiem jako u cěsty sedíme, žebřem li prosiec od svého stvořitele na však den světla, již li jsme tiem světlem po svéj slepotě, majíc v dobrém rozum prosviecený; Ježíše, jehož myslí vidíme, následujme
