V neděli po devietníku.
Ež v onu neděli čteno j’ čtenie, ješto ukázalo, ež mladé i podrostlé v síle již i staré k svéj službě Hospodin zove, dnešnie pak čtenie ukazuje ty přievady, pro něž ne všichni pozvaní pilní jsú pozvánie svého. A tiem nás kostel napomíná, abychom sě jměli na paměti, aby v nás ty přievady božieho pozvánie nepřemohly. I jest v tato slova čtenie dnešnie: V ten čas, když náš spasitel chodil na světě a mnoho sě k němu z měst zástupóv sebralo, povědě skrze podobenstvie: Vyšel ten, ješto sěje, aby rosieval své siemě. A když rosieval, jedno padlo u cěsty a potlačeno jest, a ptáci z nebe snědli je. Druhé padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, ež nejmělo vláhy. Třetie padlo mezi trnie, a trnie s ním rosta, zadusilo je. A čtvrté padlo v dobrú zemi a vzešlo a stokrát viece užitka přineslo. A řekv to, zavola řka: Ktož má uši, aby slyšal, slyš! I otázachu jeho jeho mlazší, co by ta pověst mienila, a on jim vece: Vám jest dáno poznati skrytost královstva božieho, ale jiným v podobnostech, aby vidúc neviděli a slyšiece nerozuměli. I mieníť to pověst tato: Siemě jest slovo božie. A ješto j’ padlo podlé cěsty, to jsú, ješto slyšie, a pak ďábel příde a vezme s jich srdce slovo božie, aby nebyli uvěřiec spaseni. A ješto na skálu padlo, to jsú, ješto, když uslyšie, vesele přijmú. Ale ti nemají kořene; na chvíli budú věřiti a v čas pokušenie odstúpie. To pak, ješto j’ v trnie padlo, jsú ti, ješto slyšie, [ale]text doplněný editorem pro snažnost světských péčí a pro sbožie a pro svú rozkoš potlačie a zadusie je a užitka nepřinesú. A to, ješto j’ padlo v dobrú zemi, jsú, ješto v dobrém srdci a šlechetném slyšiec slovo zachovají a užitek přinesú v trpedlnosti.
O tomto čtení mluvil jest sám svatý Řehoř k lidu v kostele svatého Pavla
