dá užitek pokojným trpením protivné věci; neb to, což činíme dobrého, nic by platno nebylo, kdybychom nestrpěli pokojnú myslí, což by od našich bližních neb odkudžkoli potkalo nás zlého. Neb čím kto výše vzejde v duchovniem dobrém, tiem na tomto světě viece nalezne, ješto musí snésti těžce. Neb když zde na světě mysli našie libost pomine, inhed na ní světa tohoto protivenstvie roste. Protoť jest, že mnohé vidíme, ani činie dobře, avšak úsilé trpie často súženie těžkého; kryjí sě žádostí tělesných, avšak tvrdého protivenstvie nejsú súženie prázdni. Ale jakož teď praví sám Hospodin svým hlasem, pokojnú myslí u pokoře trpiec protivenstvie, skrze to užitek jako dobrá rolí přinesú; poňavadž pokorně trpie protivenstvie, po protivenství slavně budú přijeti u pokoj. Takť hrozen patami tlačie, aby sě rozpustil u pochotné víno; takť v lisiciech tisknú mák neb sěmenec, aby olej, ostavě matoliny, sám v svém oblastie byl tuku čistém. Tiemť také činem tvrdým mlácením na stodole obilé bude z slámy vyraženo, aby bylo učištěno a schováno. A protož ktož žádá hřiechy přemoci úplně, snaž sě, aby svého očištěnie bič trpěl pokorně, aby tiem čistší jsa, přišel potom před súdci, čímž nenie jeho rez oheň protivenstvie lépe zčistí.
Stalo j’ sě, v téj ulici v Římě, skrze niž chodie do kostela svatého Klimenta, byl jeden, jehož mnozí znali jsú se mnú, chudý byl na sboží, ale bohatý v šlechetnosti. Toho j’ byla dlúhá nemoc zhubila; neb od prvnieho věku až do konce života jeho ústavně ležal, jsa dnú zlámán. Nikdy vstáti nemohl ani seděti, nikdy své ruky nemohl k ustóm přinésti, ani sě mohl na druhý bok sám svú silú
