v srdci dobrém a výborném slyšiece slovo zachovávají a užitek přinášejí v trpělivosti.“
L8,16 „Nižádný pak zasvítě svieci, nepřikrývá jí nádobú ani staví pod postel, ale na sviecen postavuje, aby ti, kteří vcházejí, světlo viděli. L8,17 Neb nenie věc tak tajná, by nebyla zjevena, ani skrytá, by nebyla poznána a na jevo nevyšla. L8,18 Protož vizte, kterak byšte slyšeli. Neb ktož má, bude jemu dáno, a ktož nemá, i to, ješto domnievá se mieti, bude otjato ot něho.“
L8,19 Tehdaž přišli k němu matka a bratřie jeho, a nemohli ho dojíti pro zástup. L8,20 I pověděno jest jemu: „Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtiece tě viděti.“ L8,21 Kterýžto odpověděv řekl k nim: „Matka má a bratří moji sú ti, kteří slovo boží slyšie a činie.“
L8,22 Stalo se jest pak v jeden den, a on vstúpil na lodíčku i učedlníci jeho. I vece k nim: „Přeplavme se přes moře.“ I vstúpili sú. L8,23 A když sú se plavili, usnul jest. I přišla jest búře větrová na moře a puzena jest vlnami, tak že byli v nebezpečenství. L8,24 Tehdy přistúpivše zbudili sú jeho řkúce: „Přikazateli, hynemeť!“ A on vstav, požehral větru a búři mořské i přestala jest a stalo se utišenie. L8,25 I řekl jim: „Kde jest viera vaše?“ Kteřížto bojíce se, divili se, jeden k druhému řkúce: „I kto jest tento, že větróm přikazuje i moři a poslúchají jeho?“
L8,26 Potom přeplavili se do krajiny gerazenské, kteráž jest proti Galilei. L8,27 A když jest vystúpil na zemi, potkal jej muž jeden, kterýž měl ďábelstvie již mnohé časy a rúchem se neodieval ani v domu přebýval, ale na hrobiech. L8,28 Ten když uzřel Ježíše, padl jest před ním, a zvolav hlasem velikým, řekl: „Co mně jest a tobě, Ježíši, synu boha najvyššieho? Prosím tebe, aby mne netrápil!“ L8,29 Nebo přikazováše duchu nečistému, aby vyšel od člověka. Neb mnohé časy jím lomcováše a býval jest ukován řetězy, a púty jsa ostřiehán, a přelomiv okovy, býval puzen od ďábelstvie na púšť. L8,30 I otázal ho Ježíš řka: „Které tobě jméno jest?“ A on řekl: „Tma,“ neb bieše mnoho ďábluov vešlo do něho. L8,31 Tehdy prosíchu ho, aby jim nepřikazoval jíti do propasti. L8,32 Bieše pak tu stádo vepřuov mnohých, ješto se pásli na hoře. I prosili ho, aby jim přepustil v ně vjíti. I přepustil jest jim. L8,33 Tehda vyšli sú ďáblové z člověka a vešli do vepřuov a hřmotem běžalo jest stádo kvapně do moře i ztonulo jest. L8,34 Ten skutek když uzřeli ti, kteříž pásli, utekli sú a zvěstovali do města i do vsí. L8,35 Tehdy vyšli sú, aby viděli, co se bylo stalo, i přišli k Ježíšovi a nalezli člověka, an sedí, od něhožto ďáblové vyšli, oděného a zdravé mysli u noh jeho. I báli sú se. L8,36 A vypravovali sú jim i ti, kteří byli viděli, kterak jest zdráv učiněn od tmy, L8,37 i prosilo jest ho všecko množstvie Gerazenských, aby odšel od nich, nebo bázní velikú zachváceni byli. A on vstúpiv na lodí, navrátil se jest. L8,38 V tom prosil ho muž, od něhožto ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš zuostavil ho tu řka: L8,39 „Navrať se do domu svého a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě buoh.“ Tehdy on chodě po všelikém městě, a vypravováše, kterak veliké věci učinil jemu Ježíš.
L8,40 I stalo se jest, když se navrátil Ježíš, přijal jej zástup, nebo všickni očekáváchu ho. L8,41 A aj, přijide muž, jemužto jméno Jairus, a ten byl knieže školy židovské, i padl jest k nohám Ježíšovým prose ho, aby všel do domu jeho, L8,42 neb mějíše dceru jedinkú jako ve dvanácti letech, a ta umieráše. I přihodilo se jest, když přicházel, že potiskován bieše od zástupu. L8,43 Tehda žena jedna v krvotoku jsúci od let dvanátcti, kterážto byla na lékaře vynaložila vešken statek svuoj, a od žádného nemohla uzdravena býti, L8,44 přistúpila s zadu a dotkla se podolka rúcha jeho a ihned přestal jest neduh krve jejie. L8,45 I vece Ježíš: „Kto jest, jenž
