Potom kuor die: Svatý, svatý, svatý!

To skonajě, arcibiskup vloží na knieže králový plášč, řka: Vezmi plášč na čtyři hrana udělaný, skrzě jenžto urozuměj, že čtyry čiesci světa božskéj moci jsú poddány a nižádný móž zčastný kralovati na zemi, leč by jemu moc kralovánie byla dána z nebes.

Požehnánie mečě králového: Uslyš, prosímy, prozby našě, aby ten meč, jímžto tento sluha tvój N. žádá sě opásati, velebnoscí tvé pravicě požehnati[5]křížek na znamení žehnání: pože†hnati a posvětiti[6]křížek na znamení žehnání: pos†větiti ráčil, aby obrana a zasloněnie mohl býti kostelóv, vdóv, sirotkóv i všěch bohu slúžijících, proti ukrutnosci pohanské strach a síla. Skrzě Krista hospodina našeho. Amen.

Potom od biskupóv vezme meč, a s mečem aby věděl, že jemu jest všecko králevstvie poručeno, když die arcibiskup tuto modlitvu: Vezmi meč skrzě ruce biskupově, kakž kolivěk nedóstojně, však náměscvím a mocí svatých apoštolóv posvěceně, tobě králevsky dán a našeho požehnánie úřadem na obráněnie svaté božie cierkve božsky ujednán. A buď pamětliv toho, o němžto[ax]němžto] nymzto žaltářník prorokoval, řka: „Opaš sě mečem tvým na ledví tvé přěmocně,“ aby tiem a skrze něn moc spravedlnosci činil, těžkosc[ay]těžkosc] tyekoſcz zlosci mocně zkazil nebo zrušil a svatú boží cierkev i jejie