Tatějě a Šimona Kananejského Mc3,19 a Jidášě Škariotského, jenž jest jeho zradil.
Mc3,20 I přijidú odtud v duom i shluči sě opět k nim zástup, tak že nemožiechu chleba pojiesti. Mc3,21 To uslyšěvše učedlníci jeho, vyjidú, chtiece jej zadržěti, a mluviechu, že sě jest v hněv obrátil. Mc3,22 Tehdy mudráci, ješto biechu z Jeruzaléma sešli, mluviechu: „On jmá Belzebuba, a proto kniežětem diáblovým vypúzie diábly.“
Mc3,23 A on jich povolav, mluvieše k nim u pohádkách řka: „Kterak móže satan satana vyvrci? Mc3,24 A pakli sě královstvie v sobě rozdělí, nemóže státi to královstvie. Mc3,25 A pakli sě duom v sobě rozdvuojí, ten duom nesstojí. Mc3,26 A pakli satan povstane sám na sě, rozdvojil sě jest a nebude moci sstáti, a skonánie vezme. Mc3,27 Ižádný nemóže, vejda v duom silného, pochvátati jeho nábytka, jediné ač dřéve svieže silného, tož tepruv jeho duom poplení. Mc3,28 Věrně vám pravi, že všickni hřieši budú odpuščeni synóm člověčím, i porúhanie, jímžto jsú porúhali sě. Mc3,29 Ale kto sě porúhá duchu svatému, nebude jmieti odpuščenie na věky, a bude vinen věčným zaviněním.“ Mc3,30 Že jest řekl: „Ducha nečistého v sobě jmá.“
Mc3,31 Zatiem přijide jeho mátě i bratřie, a vně stojiece, poslachu k němu volajíce jeho. Mc3,32 A s ním sedieše zástup i vecěchu jemu: „Toť, tvá mátě i bratřie vně stojie a tebe hledají.“ Mc3,33 An odpověděv vecě jim: „Která jest má mátě i bratřie?“ Mc3,34 A vzezřěv na ty, ješto okolo něho sediechu, povědě: „Toť, má mátě i bratřie má! Mc3,35 Nebo ktož učiní buoží vuoli, ten mój bratr i sestra i mátě jest.“
IIII.
Mc4,1 A opět počě Ježíš učiti podlé moře. I sebra sě k němu veliký zástup, tak že vstúpiv na lodí, sedieše na moři a všickni zástupi biechu na zemi podlé moře. Mc4,2 I učieše jě mnohým věcem u přísloví a mluvieše jim z svého učenie: Mc4,3 „Slyšte, toť, vyjde rosěvač k rosievaní. Mc4,4 A když rosievá, některé padne podlé cěsty, a přijdúce ptáci nebeščí, szobí to. Mc4,5 A jiné padne na kámen, kdežto nejmá mnohé prsti, a inhed vyjde, že jest na sobě nejmělo výsosti prsti. Mc4,6 A když vyjde slunce, zapáli sě, proto že jest nejmělo kořenie, i uschne. Mc4,7 A jiné padne v trnie, a vzvýšě sě trnie, udusi [to]text doplněný editorem[83]to] illud lat. a neda užitka. Mc4,8 A jiné padne na dobrú zemi, i da užitek vzešlý i vzrostlý, i přinese jedno siemě užitkóv třidcěti a jiné šestdesát a jiné sto.“ Mc4,9 I vecě jim: „Kto jmá uši k slyšění, slyš.“ Mc4,10 A když bieše po úklidu, tázáchu jeho ti, ješto s ním biechu dvanádste učedlníkóv, o vyložení toho příslovie. Mc4,11 I vecě jim: „Vám jest dáno poznati tajenstvie královstvie buožieho. Ale těm, ješto jsú vně, u přísloví všecko bude, Mc4,12 aby vidúce viděli, a neviděli a slyšiece slyšěli, a nerozuměli a někdy sě neobrátili, aby jim hřieši byli odpuščeni.“
Mc4,13 I vecě jim: „Nevieste tohoto příslovie? A kterak všěcka jiná příslovie poznáte?“ Mc4,14 Ktož rosievá, slovo rosievá. Mc4,15 A ti, ješto podlé cěsty, jsú, když sě rosievá slovo, jakž je uslyšie, tak inhed přída satan, otejme slovo, ješto jest bylo vsěno v jich srdcích. Mc4,16 A tacíž jsú, ješto sě na kameni rosievají, že když uslyšie slovo, inhed je s veselím přijmú. Mc4,17 Ale nejmají v sobě kořenie, že jsú sě světu poddali, a když jě [potká]text doplněný editorem[95]potká] orta lat. smutek i násilé pro
