[59v]číslo strany rukopisupro to nic své čistotě neuškodíš. Ten mě poslal k tobě, jenž se má naroditi z tebe. Však vieš, Maria, co s čtla v knihách Izaiáše proroka o té dievce, ješto má počieti a poroditi syna. Budiž radostná i veselá, neb jsi ty ta dievka svatá v proroctví předpověděná, jižto jest sobě svatá Trojice zvolila. Aj toť, počneš a porodíš syna, jemužto jméno vzděješ Ježíš!“ Tu praví svatý Augustin: Počneš Syna božieho, jehožto člověčenstvie sjednáno bude Duchem svatým, a Buoh Otec stvoří duši i vlé v to svaté tělo plnú múdrostí svaté Trojice i všie nebeské moci. I porodíš syna Ježíše Krista, jenž od Boha Otce pocházie, i vzděješ jméno jemu Ježíš. To jméno Ježíš tak se vykládá, jako by řekl Spasitel, jenžto lid svuoj zprostí ode všech hřiechuov, budeť veliký a Syn najvyššieho nazván bude. Jako by řekl: Tento Spasitel bude mieti přirozenie dvoje, božské a člověčské. Jelikožto k člověčiemu přirození bude vzýván veliký všech milostí nebeských plný, nebo se milost skrze Jezu Krista stala, jakož popsal svatý Pavel: Jelikož k božskému přirození bude Synem najvyššieho nazván a dáť jemu Hospodin stolici Davida, Otce jeho, i bude kralovati v domu Jákobově na věky a království jeho nebudeť konce.
Tato slova, jakožto světí mistři pravie, nejsú rozuměna od Syna božieho tělesného kralovánie, neb jest na tomto světě nekraloval. Ale rozuměna[ge]rozuměna] rozum’ena mají býti duchovně, neb skrze Davida jeho se jméno vykládá, jako by řekl: Vzezřenie žádostivé, znamenává se každý, jenžto mysl svú má vždy v Bohu skrze Jákoba, jehožto se jméno vykládá, jakožto by řekl silný svítězitel, znamenává se duchovně každý, jenžto s diáblem bojuje svítězí. Tiem dvojím dává Hospodin stolici věčného života, v nebeském království kralovánie, totiž těm, ješto v Bohu vždy svú mysl mají, a těm, ješto nad diáblem svítězují. S těmi bude kralovati v nebeském království, jemužto kralování nebude konce.„“
V tu dobu teprv otpověděla Maria a řkúci: „Kterým to činem má býti, a já muže neznám, totiž ani chci znáti?“ Tu praví mistr Albert Veliký, že dievka svatá ihned řeči anjelově uvěřila, ale že bieše Bohu věčnú čistotu slíbila, protož jest o činu anjela otázala a řkúci: „“Kterým to činem muož býti, abych já porodila a v své čistotě zuostala? K tomu jí anjel odpověděl a řka: „Duch svatý vstúpí v tě a moc najvyššieho zastiení tobě, totiž Ducha svatého zjednáním zacloníš i zastieníš v svém životu. Jakož praví svatý Bernart: Syna božieho porozenie, ješto z tvé čisté krve přijme tělesenstvie, a tak se jeho božstvie v tělesenství zacloní. Ó, Maria, dievko přeslavná, božie Matko přemilá, tiežeš li mne, kterým to činem má býti, by ty tak, dievkú jsúci, porodila a porodivši čistú pannú zuostala? Aj toť, účinek Bohem nalezený, Duch svatý vstúpí v tě a
