pro to nic své čistotě neuškodíš. Ten mě poslal k tobě, jenž se má naroditi z tebe. Však vieš, Maria, co s čtla v knihách Izaiáše proroka o té dievce, ješto má počieti a poroditi syna. Budiž radostná i veselá, neb jsi ty ta dievka svatá v proroctví předpověděná, jižto jest sobě svatá Trojice zvolila. Aj toť, počneš a porodíš syna, jemužto jméno vzděješ Ježíš!“ Tu praví svatý Augustin: Počneš Syna božieho, jehožto člověčenstvie sjednáno bude Duchem svatým, a Buoh Otec stvoří duši i vlé v to svaté tělo plnú múdrostí svaté Trojice i všie nebeské moci. I porodíš syna Ježíše Krista, jenž od Boha Otce pocházie, i vzděješ jméno jemu Ježíš. To jméno Ježíš tak se vykládá, jako by řekl Spasitel, jenžto lid svuoj zprostí ode všech hřiechuov, budeť veliký a Syn najvyššieho nazván bude. Jako by řekl: Tento Spasitel bude mieti přirozenie dvoje, božské a člověčské. Jelikožto k člověčiemu přirození bude vzýván veliký všech milostí nebeských plný, nebo se milost skrze Jezu Krista stala, jakož popsal svatý Pavel: Jelikož k božskému přirození bude Synem najvyššieho nazván a dáť jemu Hospodin stolici Davida, Otce jeho, i bude kralovati v domu Jákobově na věky a království jeho nebudeť konce.
Tato slova, jakožto světí mistři pravie, nejsú rozuměna od Syna božieho tělesného kralovánie, neb jest na tomto světě nekraloval. Ale rozuměna mají býti duchovně, neb skrze Davida jeho se jméno vykládá, jako by řekl: Vzezřenie žádostivé, znamenává se každý, jenžto mysl svú má vždy v Bohu skrze Jákoba, jehožto se jméno vykládá, jakožto by řekl silný svítězitel, znamenává se duchovně každý, jenžto s diáblem bojuje svítězí. Tiem dvojím dává Hospodin stolici věčného života, v nebeském království kralovánie, totiž těm, ješto v Bohu vždy svú mysl mají, a těm, ješto nad diáblem svítězují. S těmi bude kralovati v nebeském království, jemužto kralování nebude konce.„“
V tu dobu teprv otpověděla Maria a řkúci: „Kterým to činem má býti, a já muže neznám, totiž ani chci znáti?“ Tu praví mistr Albert Veliký, že dievka svatá ihned řeči anjelově uvěřila, ale že bieše Bohu věčnú čistotu slíbila, protož jest o činu anjela otázala a řkúci: „“Kterým to činem muož býti, abych já porodila a v své čistotě zuostala? K tomu jí anjel odpověděl a řka: „Duch svatý vstúpí v tě a moc najvyššieho zastiení tobě, totiž Ducha svatého zjednáním zacloníš i zastieníš v svém životu. Jakož praví svatý Bernart: Syna božieho porozenie, ješto z tvé čisté krve přijme tělesenstvie, a tak se jeho božstvie v tělesenství zacloní. Ó, Maria, dievko přeslavná, božie Matko přemilá, tiežeš li mne, kterým to činem má býti, by ty tak, dievkú jsúci, porodila a porodivši čistú pannú zuostala? Aj toť, účinek Bohem nalezený, Duch svatý vstúpí v tě a
