[58r]číslo strany rukopisupočestností před ní poklekl, rozkázanie nebeské jí pověděl a řka: „Zdráva, milosti plná.“ Tu praví svatý Ambrož, že anjel, k ní vstúpiv, nenalezl jie v uliciech, ne na okencích[fu]okencích] okenczyech na svěčské věci hlédajíci, ne na tržišti s lidmi o neslušných věcech mluviece, jakož to nynějšieho věku panny činie, ale v skrytém pokojíku ji nalezl, ana se Bohu modlí a prosiec, aby Buoh poslal syna svého jediného na svět, dávno slíbeného. A jakož svatý Jeroným v jedněch starých knihách nalezl, v tu hodinu Maria čtla proroctvie Izaiáše proroka, tu, ješto se píše: Aj toť, alma, totiž dievka počne i porodí syna, jemužto jméno bude Emanuel, totižto Buoh s námi. To přečetši i poče mysliti a v svém srdci žádajíc, tak v sobě vece: Ej„, bych já to věděla, která to bude dievka, z niežto se má naroditi všemu světu slíbený Spasitel, kterak bych já jí ráda slúžila, abych se jedno jejie svaté tváři nadívala.“
A když ona tak mysléše, v tu hodinu anjel k ní vstúpil i nalezl ji, ana slzí klečéci a k zemi se sklonivši, Bohu se modléše. Tu jí řekl: „Zdráva, milosti plná, Buoh s tebú, požehnaná ty mezi ženami.“ Tu praví svatý Bernart: Nikdy taková slova tak veselé rady, hlubokého tajemstvie tomuto světu ani dřieve, ani potom jsú zvěstována jakož této svaté dievce. Neb v tomto poselství zpuosobeno jest o přijetí tělesenstvie Syna božieho, o pekelném bojování, o svatých dušech z předpeklé vyvedení[fv]vyvedení] wywedenie, o anjelských bydl prázdných naplnění[fw]naplnění] naplnienie. To jest ten den dnešní, v němžto zjevena nebeská rada, kterým by obyčejem věčná smrt byla zahlazena a člověk z diáblovy moci byl vysvobozen a dřevniemu, dávnému duostojenství byl navrácen. By tomu svět srozuměl, co jemu dobrého, radostného i všie chvály duostojného tento den přinesl, ctil by a slavil jej nade všeckny jiné hody. Toť jest ten den, v němžto slovo na věky skryté tělesenstvie přijalo, nebo by se to bylo nestalo, nikdy by se byl nenarodil, nikdy by své svaté krve pro hřiešné byl neprolil, nikdy by na nebesa nevstúpil, nikdy by Ducha svatého apoštolóm neseslal, v němžto a skrze nějž nám přicházie hřiechuom otpuštěnie. Toť jest ten den slovutný, nade všecky jiné hody svrchovaný i všech slavných hoduov počátek, o němž svatý Řehoř v své svaté cierkvi zpievati ustavil v tato slova: Tento jest den, jejžto jest sám Hospodin ustavil, dnes jest Hospodin vezřel na svého lidu strast a vykúpenie poslal. Dnes smrt, jižto bieše Eva všemu světu vnesla, Maria zahnala. Dnes Buoh člověčenstvie přijal, to, jímžto byl, toho neproměnil, a jímžto nebyl, znova vzal. A protož tak spasitedlný počátek našeho vykúpenie vesele pamatujíce, všichni rceme: Chvála tobě, Hospodine. Také jí anjel řekl: „Zdráva, milosti plná.“ Tu praví svatý Jeroným: A tak jí dobře řekl, milosti plná, neb plností tvé svaté milosti štědrú rosú svatého Ducha skropen jest všeho světa lid[58v]číslo strany rukopisuský
