Bě[61v]číslo strany rukopisulost podstaty chlebné vidí, a tu chleba nenie, ale jest tu pravé božie tělo a toho nevidíme, než celým srdcem věříme. A jakežto muož nad přirozenie boží[gj]boží] božie mocí býti, že oheň hořmo hoře, nebude moci zžéci, jako jest keř Mojžiešuov hoře neshořal, takežť muož Buoh učiniti, že oko, hlédaje, což tu jest, viděti nebude. O tom jest podobenstvie v Starém písmě, když jest anjel Balaama, an na oslici jede, potkal, oslice ho viděla, ale on jeho neviděl, to se jest boží mocí dálo. Takež toto oko barvu bielú na oplatce vidí, ale Syna božieho nevidí. Pakli kto die, na čem jest ta bielá barva, ješto se v oplatce ukazuje a jižto v okrúhlosti oplatka člověk vidí, když nenie na chlebě ani na božiem těle? K tomu rozum svaté viery odpoviedá a řka: Ty vzýváš všecky smysly, ta barva, ješto paprslkem slunečným stklo zelené a neb červené prorážejíci, činí zelenost a červenost na stěně, na čem jest ta barva, na stěně li, či u povětří. Ne na stěně, neb jie nižádný odtud nemuože shladiti, ani v povětří, neb všickni mudrci pravie, že nižádný povětřie barviti nemóž. Tehda musí řečeno býti, že ta barva, ješto stklo proražuje, ani jest na stěně, ani na povětří, ale sama v sobě. K tomu také rozum svaté viery odpoviedá a řka: Co se tomu divíš, ano manna, chléb Bohem daný, všicku chut dával jest židóm, a to jest známo, že ty chuti sú nebyly v tom chlebě manně, v němžto od přirozenie jedno jediná chut byla. Tehda musí řečeno býti, že ta chut sama v sobě božím divem musila lpieti. A když to přirozeným činem muož býti, tehda velmi viece svatého božstvie mocí lépe se státi muože, že ta barva, ješto se v oplatce ukazuje, sama v sobě lpí.
Čtvrtá jest nesnadnost, divie se smyslové, že kněz, stoje nad oltářem, zláma oplatek i přijímá božie tělo, avšak boží tělo živo i celo jest na věky. K tomu rozum svaté viery odpoviedá a řka: Nediv se tomu, neb kdyžto divný běh přirozený opatříš, jenž hrom udeře, nuož v nožniciech spálí a penieze v měšci, avšak měšci ani nožniciem nic neuškodí. A když přirozený běh to činí tak divně, jakž se tomu každý diví, velmi viece božie moc to učiniti muože, kněz, když svatý oplatek zlomí, božieho těla ani zlomí, ani rozdělí a také se to muože boží mocí státi, že když sta dvě věci spolu, dotkna se jedné, nedotkne se druhé. Neb to dobře muož býti, že by byl anjel v té krmi, krmi by jedl, ale anjela by nejedl ani by se ho dotekl. Toho svaté Písmo dokazuje, že tří robátek těla v ohni hořiec neshořela ani se přirozenú horkostí roztroskotala. Takež svaté božie tělo bez lámanie jest vždy celo, a to vše svatého božstvie mocí.
Pátá nesnadnost, divie se smyslové tomu, že když kněz svátost těla božieho v ruce drží, nic jeho tělesná těžkost neobtieží, avšak každé tělo podlé přirozenie obtěžuje! K tomu rozum svaté viery odpoviedá a řka: To jest lékařovým mudrcóm, že člověk sy[62r]číslo strany rukopisutý
